Indoeuropeista Harvardovej univerzity Riccardo Ginevra argumentuje, že v pozadí dvojice podobných írskych a severských príbehov sa skrývajú jazykové indície poukazujúce na spoločný, (západo)indoeurópsky pôvod.
V minulém článku jsme se zabývali dvěma zvláštními indoevropskými božstvy – Nebeskými blíženci. Jejich jméno a atributy se pozoruhodně dobře zachovali ve třech vzájemně vzdálených tradicích: indické, řecké a baltské, a tak jsme mohli načrtnout jejich obraz. Starobylí *diwós népoth₁e byli bratry-dvojčaty spojenými s koňmi, pomocníky v nouzi a usilovali o ruku Dcery slunce. Jejich společenský statut byl poněkud problematický: jejich mládí z nich činilo neplnohodnotné členy pantheonu, což jsme v duchu hypotézy Henryho J. Walkera vysvětlili nízkým statutem práce s koňmi v praindoevropské společnosti.
Archeolog Jindřich Šteffl představuje pozoruhodnou lokalitu, která (pravděpodobně) sloužila prvním Keltům.