Obří hrad na Šumavě – pevnost pokladů nebo místo pro život bohů?

Obří hrad na Popelné patří k nejvýše položeným pravěkým hradištím v České republice a rovněž i k nejzáhadnějším. Přes svoji působivou rozlohu, se nenalezlo dostatek artefaktů se schopností jasně stanovit, k čemu opevněné hradiště vlastně sloužilo. Množství nálezů dokonce ukazuje, že hradiště po většinu doby své existence, od pozdního halštatu do laténu, nebylo každodenně využívané. K čemu a proč si naši předci potřebovali vybudovat na vysokých opuštěných skaliskách mohutnou fortifikaci mimo dohled ostatních sídlišť? 

[reklama]

Záhadná stavba a (ne)úspěchy archeologických výzkumů

Obří hrad se nachází v oblasti horské Šumavy, přesněji řečeno nedaleko obce Kašperské Hory (cca 11 km), v blízkosti vsi Popelná u Nicova. Okolí hradiště nebylo v době jeho výstavby osídleno. Hradiště se nacházelo poněkud z ruky místních sídlišť, jejichž zdroje a moc se opírala o rýžování zlata, zvláště z pootavské oblasti. 

Hradiště bylo objeveno v roce 1908 Augustem Sedláčkem. Od této doby byl Obří hrad podroben několika archeologickým výzkumům, které se snažily objasnit jeho účel. K překvapení všech badatelů archeologické sondy nikdy neposkytly materiál k přesnější dataci a účelu stavby. Dohromady jich v celé historii bylo otevřeno 98.

Datace stavby byla kvůli nedostatku artefaktů provedena jen na základě místního opevnění, které odpovídá pozdní době halštatské a časnému laténu. S touto situací se nespokojil nedávno zesnulý archeolog Waldhauser a na přelomu 80. a 90. let provedl rozsáhlý celoplošný výzkum s cílem najít artefakty každodenní činnosti - rovněž neúspěšně jako jeho předchůdci. Artefaktů bylo naprosté minimum a naprosto chyběl sídlištní odpad, který by dokládal celoroční osídlení objektu.

Nicméně tento rozsáhlý výzkum přeci jen něco ukázal. Přinesl lepší představu o prostorovém uspořádání hradiště a vzájemných architektonických vztazích mezi jednotlivými objekty areálu. Co se týče datace valů, ta byla na základě výzkumu určena v rozmezí 6. až 1. století před Kristem. Ke konci 90. let zde byl navíc proveden výzkum detektorem kovů v místech vnitřního areálu a srázu hradiště, který odhalil předměty z období 2. a 1. století a kontroverzní nález keltských mincí. 

Kontroverzní, protože se dle Militkého, předního odborníka v numismatice, zvláště v oblasti keltského mincovnictví, jednalo o soubor mincí pravých, ale i fals, které byly na Obří hrady uloženy sekundárně, a to v současnosti a z neznámých důvodů. Někteří badatelé toto uložení považují za projev moderního novopohanství a upozorňují archeology, že se s tímto jevem mohou při výzkumech setkat.*  Podle Militkého pravé mince pocházejí z oblasti Stradonic. Militký považoval tento nález na Obřích hradech za obzvláště znepokojující i z důvodu, že dodnes se můžeme setkat s publikacemi, které nález považují za primárně uložený soubor artefaktů v době využívání hradiště.

Ještě zmiňme nálezy novověké a středověké. Nalezlo se zde několik novověkých dobytčích zvonů, které ukazují na pasteveckou činnost a nález rozbité keramické nádoby ze středověku, o níž se Waldhauser domnívá, že mohla být na místě rozbita rituálně. Roztříštěná nádoba se totiž nacházela v blízkosti kamenného stolce, považovaného za obětní oltář. Navíc pro oblast Šumavy a jejího okolí je typické dlouhodobé přežívání předkřesťanských tradic, a to do poměrně mladých dob. Nelze tedy vyloučit, že ruiny hradiště, po staletí opuštěné, mohly být během historické epochy znovu objeveny místními vesničany a hrát nějakou roli v lidové středověké pobožnosti. 

Jak byl Obří Hrad postaven?

Jedná se jen o částečně opevněné hradiště, z východní a severovýchodní strany opevnění chybí, přičemž není známo, zda se jednalo o záměr nebo se nestihlo dokončit. Důvod proč nebyla tato část hradiště opevněna, je kruciální pro samotnou interpretaci hradiště. Jak si ukážeme níže, změna důvodu dokáže hypotézu o jeho využití převrátit naruby.

Opevnění bylo vystavěno technikou nasucho kladených kamenů, zajištěných lícovanou zdí z obou stran. Zbývající prostor byl volně vysypán kamením a sutí. Stavitelé využili i místní skalnaté útvary, které byly zakomponovány do opevnění. Nejdůležitější je skalní brána vytvořená přírodou, kterou se dalo projít do vnitřního areálu. Valy široké 7-12 metrů a dvoumetrové výšky, se nalezly ve dvou liniích. Ty zajišťovaly akropoli hradiště. Později bylo vystavěno i předhradí, ale již s jednou linií.

Uvnitř areálu se nacházel kamenný blok ve tvaru stolce, který byl interpretován jako obětní oltář. Skrze akropoli bylo rovněž archeologicky zachyceno prameniště, které zde bylo v době výstavby hradiště. 

Zajímavostí je, že opevněná strana je ta, která je obtížněji od přírody dostupná. Naopak strana se snadnějším přístupem zůstala neopevněná. Opevnění zbytku mohlo být v plánu, k němuž nikdy nedošlo. Je ovšem zarážející, že opevnění zcela nestrategicky bylo zahájeno na straně, která měla od přírody horší terén pro překonání.

[reklama]

Refugium nebo pevnost pro ochranu zlata?

Hypotézy o účelu hradiště jsou jak profánního tak rituálního konceptu. Vysvětlení o světském účelu stavby bylo populární již ve 30. letech 20. století. Šimek tehdy považoval Obří Hrad za pozdně laténskou pevnost, která sloužila k ochraně zlata ze šumavských rýžovišť, ačkoliv v bezprostředním okolí Obřího hradu není získávání zlata doložené. Pokud by sloužilo pro ochranu zlata, tak až ze vzdálenějších rýžovišť (Rejštejn - 2 hodiny chůze, Horská Kvilda - 4 hodiny chůze např.).

Šimek dále přisuzoval hradišti i sekundární funkce a to ochranu kupecké stezky a ochranu dobytka při napadení. Co se týče ochrany dobytka, tuto funkci v současnosti navrhuje Dreslerová. To má ovšem jeden háček – horské pastevectví není v době vzniku hradiště na Šumavě prozatím doloženo. Rovněž samotné hradiště postrádá nálezy, které by po horském pastevectví musely vzniknout. Archeologické doklady pastevectví se sice objevují i přímo v areálu hradiště, ale ty jsou všechny novověké (dobytčí zvony). Již zaniklé hradiště a jeho okolí sloužilo místním v novověku jako pastvina. 

Co se týče ochrany obchodní cesty, to je rovněž zavrhováno, i přestože kupecká stezka zde skutečně vedla, navíc pro Čechy velmi důležitá – Zlatá stezka. Potíž je v tom, že Zlatá stezka byla založena z popudu Karla IV. a neexistují doklady, ať historické nebo archeologické, že by Karel IV. založením Zlaté stezky navazoval, či jakkoliv obnovoval, na starodávnou obchodní tradici. 

Je sice pravda, že pokud se podíváme na okolní sídliště a šumavská hradiště, tak se zde občas nacházejí importy ze Středomoří, ale není dokladu, že by tyto importy proudily přes oblast Kašperských Hor. Dle mého názoru se sem dostaly přes obchodní kontakty s ostatními hradišti české kotliny, které byly lépe vázány na dálkový obchod.

Ochrana místních rýžovišť zůstala populární i v polovině 20. století. Streit a Böhm nepochybovali o ochraně vyrýžovaného zlata z Pootaví. Obří hrad by tak sloužil velmožům místních komunit jako společné úložiště zlata bezpečně uložené mimo dosah osídlené pootavské oblasti. Böhm navíc vyslovil domněnku o funkci refugia, s kterou se operuje dodnes. 

Hypotéza o refugiu se stala populární a přežila i druhou polovinu dvacátého století. Badatelé (Dubský, Maličký) zároveň nepředpokládali, že by hradiště sloužilo jako strážiště zlatých rýžovišť. Tato funkce je přisuzována Sedlu u Albrechtic, které vzniklo ve stejné době jako Obří hrad. Není ani vyloučené, že Obří hrad vznikl na popud velmožů z hradiště na Sedle a sloužil by nejen jeho obyvatelům, ale i menším sídlištím v Pootaví.

Hypotéza o refugiu se opírá o předpoklady klesající moci a stoupajícího napětí mezi kmeny v pozdní době halštatské, což vyžadovalo vybudování útočiště, které by v těžkých dobách skýtalo ochranu mimo dohled osídlených oblastí, ale zároveň by nebylo úplně z ruky. Laicky a velmi zjednodušeně by se jednalo o jakýsi pozdně halštatský „Helmův žleb“ pro místní sídliště rozeseté v Pootaví a v okolí Kašperských Hor, dobře skrytém mimo osídlenou oblast. 

Tato hypotéza o refugiu (a i hypotéza o pevnosti pro ochranu zlata), ač se zdá velmi přijatelná, a dokonce i pravděpodobná, má jeden poměrně silný kámen úrazu. A to je chybějící opevnění z východní a severovýchodní strany. Navíc z těchto stran není ani přirozených překážek, které by případného dobyvatele zastavily. Je zde však stále možnost, že opevnění bylo záměrem, však nedokončeným. Zarážející je ale stále v tomto případě zakomponování skalního otvoru ve tvaru brány do součásti opevnění. Vzhledem k absenci nálezů v okolí je zřejmé, že skalní otvor zůstal volně průchozí, což vytvořilo slabinu v opevnění.

Rituální místo?

Právě tyto věci vedly nedávno zesnulého archeologa Waldhausera k domněnce, že nebylo záměrem opevnit východní a severovýchodní stranu, protože stavba nebyla určena ani k obrannému účelu, a ani jako úložiště zlata. Dokonce výstavba zdi nemusela mít primárně žádný praktický účel, ale jen symbolický. Waldhauser na základě svého plošného a detailního výzkumu z 80. a 90. let dospěl k závěru, že výstavba hradiště byla hnána náboženskými motivy a nejspíše nebylo záměrem nikdy opevnit východní a severovýchodní část. 

Zeď podle něj měla jen vymezovat prostor ke komunitní rituální činnosti. Z archeologické situace toto má dokládat i onen ponechaný skalní otvor sloužící jako brána a velký kamenný stolec na akropoli. Waldhauserův archeologický celoplošný odkryv dokonce zachytil vyschlé prameniště, protékající skrze akropoli nedaleko kamenného stolce, který identifikoval jako obětní oltář.

Waldhauserovy myšlenky se po jeho rozsáhlém výzkumu začaly ubírat směrem k sakrálnímu vysvětlení objektu. Kromě archeologických dokladů, které by tomuto účelu napovídaly – absence artefaktů každodenní potřeby, kamenný stolec a skalní brána v opevnění, hypotéze o sakrálním objektu nahrávaly i Caesarovy zápisy z galských válek. V nich popisoval zvláštní místa, budovaná mimo zrak běžných obyvatel v neosídlené divočině, sloužící jako místo komunitních setkání, při nichž se často odehrávaly nejen porady, ale i rituály. Těchto setkání se zúčastňovali duchovní autority tehdejší společnosti - druidi. 

Zeď by v tomto případě neměla fortifikační praktický účel, ale účel symbolický, zeď vymezovala posvátnou půdu a oddělovala ji od světského života. Vysvětlovalo by to i účel přírodní brány, jinak nelogicky zakomponované do opevnění, která by tak rituálně sloužila jako symbolický průchod mezi posvátnou a světskou krajinou. Rovněž by se tím vysvětlila situace, proč se začala opevňovat strana, která je hůře přístupná a strana, která nemá žádných překážek pro nepřítele, by byla ponechána až nakonec. Pro potřeby světské obrany by se přirozeně začala opevňovat ta, která je snadněji přístupná, což se zde nestalo.

Waldhauser však nezavrhoval účel refugia. Ačkoliv místo bylo při útoku snadno dobytné, tak v případě sakrálního prostoru se hradiště stále mohlo využít jako poslední útočiště - komunitní i individuální. V tomto případě se však stavitelé museli spoléhat na psychologický efekt z posvátné bázně k bohům případných vetřelců. 

Místo pro chtonické božstvo?

Ještě jednu věc bychom měli zmínit k Waldhauserově hypotéze. A ta se týká prameniště. Waldhauser se domníval, že pokud by Obří Hrad byl skutečným posvátným místem, bylo by zasvěcené chtonickému (podsvětnímu) božstvu. A to na základě místního pramene.

Waldhauser se opíral o srovnávací analýzu se Středomořím, která byla pro jeho generaci českých archeologů poměrně populární i pro dobu železnou (viz např. Podborského Náboženství pravěkých Evropanů). Tato starší škola předpokládala expanze idejí ze Středomoří do české kotliny skrze obchod. Středomořské výrobky se nacházejí i na šumavských sídlištích** . Problematika však nastává, že náboženský život ve Středomoří v době železné je sám o sobě poměrně komplikovaný.  Dá se rozdělit na ostrovní a pevninskou oblast. Na mnohých ostrovech (např. Sicílie a Sardinie) se v době železné držel silný kult vyvinutý z neolitických tradic a prameniště byly zasvěceny chtonickým bohyním. Pevninská oblast však byla od indoevropské migrace ze stepní oblasti pod novým náboženským vlivem, který nahrazuje (či vstřebává a upravuje dle svých potřeb) předchozí neolitický kult. 

Středomořské uctívání chtonických entit u pramenů v době železné se právě nacházejí v oblastech, které v době bronzové byly zeměpisně mimo přímý vliv mykénské kultury. Pokud se na chtonickou interpretaci kultu na Obřím hradu podíváme hlouběji, zjišťujeme, že ačkoliv máme lokality středomořských sakrálních pramenišť s chtonickými kulty, je velmi problematické je přenášet do podmínek střední Evropy, se silným vlivem indoevropské náboženské tradice. V indoevropské tradici, pokud pomineme sepjetí pramenišť s nižšími sakrálními entitami, jako jsou nymfy, prameny nebyly spjaté s chtonickou sférou.

Máme zde dva naprosto odlišné principy k přístupu k vodě. První - slané vody jsou domovem prvotního chaosu, který přemůže nebeský hromovládce. Druhý - symbol čisté, pramenité vody, která je zadržována v podzemí, a teprve po nastolení řádu může vytrysknout v životadárnou vesmírnou sílu. Pramenitá pitná voda zde tedy nemůže být spjat s chtonickou sférou, naopak pojí se k nebeskému božstvu vesmírného řádu. Máme tu však další třetí princip a to je božstvo typu Varuny (keltský Vellaunus, slovanský Veles, védsky Mithra-Varuna, římsky Neptun, praindoevropský *Welnos). Varuna byl ve védách původně božstvo spravedlivého řádu, ale rovněž i magie, jehož role později upadla a stal se jen pánem vodstva a řek. Tento úpadek pozorujeme i u evropských bohů Neptuna, kteří si ponechávají charakter božstva řádu a spravedlnosti, ale přejímají i vlastnosti starších bohů oceánu a stávají se částečně ambivalentními***. Ve védském mýtu Varuna symbolizuje řeku obepínající svět. Božstva typu Varuny jsou spjaté s vodou a řekami, ale i tato jsou v počátku nebeská božstva spravedlnosti a řádu, teprve v některých případech a pozdějších obdobích na sebe vážou vlastnosti starších primordiálních božstev chaosu.

[reklama]

Závěr

Obří hrad patří k místům, kde sakrální účel stavby nebyl prvotním zbožným přáním badatelů, ale naopak posledním východiskem, kdy všechny profánní hypotézy nenašly žádnou podporu v archeologickém výzkumu.

Teze o posvátném místě blízkých komunit a doplňující funkce refugia vznikla až jako poslední po rozsáhlém plošném průzkumu, který nedokázal podpořit jinou hypotézu než tu sakrální. Vysvětlení o rituálním účelu stavby je dnes mezi badateli široce přijímané.

Tato funkce, jak vypovídají archeologické nálezy, byla po několika staletích od zániku stavby obnovena skrze lidovou středověkou a novověkou pověrčivost. Oblast Šumavy a jejího podhůří byla známá pro přežívání předkřesťanských tradic a obětin ještě v období novověku, na což si často stěžovali jezuité. 

Nicméně to, že středověcí a novověcí vesničané chodili obětovat na zaniklá sídliště v jejich blízkém okolí, nedokládá absolutně vůbec nic k pravěkému účelu a významu stavby. Pravděpodobně a s trochou nadsázky by se tyto středověké obětiny děly i v případě zaniklé stodoly, která by svými ruinami a estetickým zjevem rozehrávala fantasii lidové pověrčivosti. Lidovou představivost podněcuje Obří hrad i u dnešního člověka, jak dosvědčuje uložení pravých i novodobých keltských mincí, pravděpodobně praktikantem dnešního novopohanství. 

---

Pokud se vám tento článek líbil a rádi byste věděli včas i o dalších, sledujte nás na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo prostřednictvím newsletteru,  případně podpořte fungování projektu na Patreonu. I symbolický příspěvek pomůže. 

---

Poznámky

*V devadesátých letech byl podle místních údajně Obří hrad vyhledávaný místními nadšenci esoteriky. Měl se snad dokonce najít ten, kdo uložil mince do archeologického areálu hradiště. Autorka se snažila ověřit tuto informaci přes kolegy v sušickém muzeu, bohužel, vzhledem ke stáří události neúspěšně. O problematice ukládání kopií artefaktů a výstavby kopií pravěkých staveb moderními novopohany se zabývá článek Johna a Chvojky Příklady artefaktů současného pohanství v jižních Čechách.

**Např. Sedlo u Albrechtic má nálezy středomořských bronzových importů. A to konkrétně bronzové držadlo cedníku z oblasti severní Itálie.

***Úplná ambivalentnost se nachází až u středověkého slovanského a baltského Velese/Velinase, který zároveň symbolizuje chtonický protiklad nebeského Peruna/Perkunse a dokonce je vyobrazen v primordiálním mýtu jako mořského draka, který je Perunem/Perkunsem zabit. Tento mýtus je však zachycen v období pohanského synkretismu s křesťanstvím, které Velese/Velinase vnímá jako ďábla. Nemůžeme tedy jeho chtoničnost přenášet na starší období. 

Literatura

Dreslerová, D. 2015: Pravěká transhumace a salašnické pastevectví na území České republiky: možnosti a pochybnosti. Archeologické rozhledy LXVII. (1), 109 - 130.

Militký, J. 2001: Keltské “nálezové” mince z Obřího hradu. Archeologie ve středních Čechách 5/2001, 463 - 468.

Slabina, M. - Waldhauser, J. - Konečný, L. 1990: Pravěké ohrazení Obří hrad na Kašperskohorsku. In: Vlastivědné zprávy Muzea Šumavy, 3 - 40. 

Streit, C. 1936: Riesenschloss. In: Sudeta 12, 19 - 22.

Šimek, E. 1950: Obří hrad. In: Z dávných věků 2, 48 - 72.

Waldhauser, J. 2001a: Neue keltische Funde aus Böhmen durch Metaldetektore in den J. 1900 - 2000 endekte. 

Waldhauser, J. - Slabina, M. 1999: Obří hrad a Keltové. Sušice.