Pro porozumění avarským dějinám je klíčové pochopit, co jejich společnost drželo pohromadě. Teprve potom zjistíme, co je hnalo za kořistí a vysokým tributem.
S vojenskými dějinami střední Evropy jsou spojeni nomádi a jejich ničivé nájezdy a válečné lsti. Avaři nejsou v žádnou výjimkou, jejich vojenské umění se však netěší moc velké pozornosti. Jaké skutečně bylo?
Již od dob Eduarda Štorcha a jeho románu Hrdina Nik byla představa Avarů jako bezcitných a hamižných darebáků hluboce zakořeněná v historickém povědomí české a slovenské veřejnosti. Celé generace vyrostly na vyprávění o slovanském povstání vedeném franckým kupcem Sámem, a i když se z jejich paměti vytratily detaily původního Štorchova příběhu, to hlavní zůstalo skryto kdesi hluboko na samé hranici historických vědomostí. Jistota, že to Avaři byli ti zlí.
Talentovaní avarští řemeslníci po sobě zanechali velké množství opaskových nákončí, jimiž se zdobila elita jejich říše. Při své práci čerpali inspiraci z mýtů. Jaké příběhy však Avaři mohli znát a použít na ozdobu svých opasků?
Na sklonku osmého století se pozornost franckého krále Karla Velikého obrátila na východ do zemí v povodí Dunaje. Po krátké diplomatické předehře následovala série tažení, která nakonec vedla k zániku Avarského kaganátu.
Kočovní Kumáni jsou v porovnání s mnohem slavnějšími Huny, Avary a Mongoly opomíjeni, navzdory tomu, že výrazně zasáhli do dějin Uher a celé střední Evropy. Abychom pomohli s šířením povědomí o těchto nomádech, jsme se obrátili na Michala Holeščáka, vědeckého pracovníka SAV a položili mu několik otázek o životě ve stepi, kumánské historii a ztvárnění života kočovníků v popkultuře.
Poté, co kagan nedokázal čelit prvnímu franckému útoku, se Avarský kaganát propadl do chaosu. Další dvě francká tažení vedla k tomu, že se avarská říše stala alespoň teoreticky součástí království Karla Velikého. Získat faktickou kontrolu nad tímto územím však bylo mnohem obtížnější.