Pro porozumění avarským dějinám je klíčové pochopit, co jejich společnost drželo pohromadě. Teprve potom zjistíme, co je hnalo za kořistí a vysokým tributem.
Na sklonku osmého století se pozornost franckého krále Karla Velikého obrátila na východ do zemí v povodí Dunaje. Po krátké diplomatické předehře následovala série tažení, která nakonec vedla k zániku Avarského kaganátu.
Talentovaní avarští řemeslníci po sobě zanechali velké množství opaskových nákončí, jimiž se zdobila elita jejich říše. Při své práci čerpali inspiraci z mýtů. Jaké příběhy však Avaři mohli znát a použít na ozdobu svých opasků?
Již od dob Eduarda Štorcha a jeho románu Hrdina Nik byla představa Avarů jako bezcitných a hamižných darebáků hluboce zakořeněná v historickém povědomí české a slovenské veřejnosti. Celé generace vyrostly na vyprávění o slovanském povstání vedeném franckým kupcem Sámem, a i když se z jejich paměti vytratily detaily původního Štorchova příběhu, to hlavní zůstalo skryto kdesi hluboko na samé hranici historických vědomostí. Jistota, že to Avaři byli ti zlí.