Jak na rekonstrukci oděvu doby bronzové?

Jedním z těchto postupů je tzv. reenactment, tedy snaha o rekonstrukci vybraných aspektů života v různých historických epochách. Tato aktivita využívá studia dostupných archeologických, historických, případně etnografických pramenů, které umožňují dané období do jisté míry rekonstruovat. Reenactment je tedy založen převážně na výrobě vybraných historických předmětů (oblečení, osobní výbavy, předmětů denní potřeby, zbraní, nástrojů apod.) a na testování jednotlivých výrobních postupů a technik. Reenactorská činnost se však může také zabývat snahou o rekonstrukci dalších rovin života – stravy, chování, jazyka apod. 

[reklama]

Specifickým odvětvím v rámci reenactmentu je rekonstrukce období staršího pravěku. Ačkoliv je nutné zdůraznit, že při reenactmentu jakéhokoliv období se jedná do jisté míry o hypotetickou rekonstrukci, starší období staví reenactora před nepoměrně komplikovanější výzvy. Na rozdíl od mladších epoch téměř úplně chybí písemné či ikonografické prameny a při rekonstrukci je tedy možné opírat se pouze o výsledky archeologických a paleoekologických výzkumů. Rovněž rekonstrukce jazyka či zvyklostí je pak zcela hypotetická až nemožná. 

Cílem příspěvku je předložit ukázku postupu rekonstrukce oděvu a předmětů denní potřeby doby bronzové a nabídnout kritický pohled na mnohdy problematickou pramennou základnu a její interpretaci. 

Proces rekonstrukce oděvu a osobní výbavy v prostředí střední Evropy - výzvy a problémy

Nahlížení na minulá období a proces rekonstrukce života pravěkých populací procházel a stále prochází vývojem, ve kterém se současně odráží také celkové paradigma archeologického bádání. 

Snahy o historickou věrohodnost provázely vyobrazování pravěkých a protohistorických epoch již od počátku historické malby v polovině 19. stol. Vzhledem k tehdejším národně-obrozeneckým tendencím a tehdejšímu stavu archeologického poznání však nalezneme na malbách např. Josefa Mánesa či Mikuláše Alše mnoho romantizujících anachronismů (Obr. 1), která doplňovala slepá místa v tehdejším materiálu a interpretacích slovanskými národopisnými prvky. Kromě chybně použitých artefaktů a prvků hmotné kultury se také dodnes můžeme v širším mediálním prostředí setkat s nešvarem primitivizace a zjednodušování pravěkých oděvů na jakési otrhané neforemné obleky bez odzdob a propracovanějších střihů. 

U moderních kresebných rekonstrukcí pravěkých populací se nicméně objevují nové přístupy, které respektují současné archeologické poznání a jasně vypovídají, že úpravě oděvu bylo již od paleolitu věnováno mnoho pozornosti(Obr. 2,3,4). Stejné snahy o prezentaci tedy odráží i současný reenactment, který se pokouší ukázat oděv pravěkých populací jako vysoce funkční i estetický.

I přes nesrovnatelně větší pramennou základnu a šíři dnešních archeologických poznatků přesto stále čelí rekonstrukce starších pravěkých období mnoha metodologickým překážkám. Ty budou demonstrovány na příkladu rekonstrukce doby bronzové.

Reenactment doby bronzové ve střední Evropě

Jak bylo avizováno výše, tento příspěvek se zabývá problematikou rekonstrukce oděvu a osobní výbavy doby bronzové a to především v prostoru střední Evropy. Toto geografické vymezení je nutné zdůraznit, jelikož kromě běžných překážek, před které je pravěký reenactor stavěn, se ve středoevropských regionech málokdy setkáváme s dobře zachovanými organickými materiály, a to včetně textilu. Pokud srovnáme nálezovou základnu doby bronzové například s oblastmi Skandinávie, či alpských jezerních regionů, zjistíme, že vlivem vhodných přírodních podmínek (především anaeorbním prostředím zamokřených oblastí) mohou být naše znalosti např. o materiálech a střizích oděvů nepoměrně větší a přesnější (Obr. 5, 6).

Komplikované zachovávání organických materiálů představuje v našem prostředí značný problém, jelikož byly přírodní materiály hojně využívány na výrobu množství předmětů denní potřeby či osobních doplňků a celkový obrázek, kterého chceme dosáhnout, je pak znatelně chudší. Rovněž, na rozdíl od středomořských oblastí, případně regionů, které byly se Středomořím v úzkém kulturním obchodním kontaktu, nám pro dobu bronzovou chybí ikonografické prameny (Obr. 7).

Jaký je tedy nutné zvolit postup rekonstrukce v případě, že operujeme se značně okleštěnou nálezovou základnou středoevropské doby bronzové?

[reklama]

V prvé řadě je třeba začít od předmětů, které máme k dispozici, a na kterých je nutné základní rekonstrukci postavit. V našich podmínkách se nejčastěji v kontextu movitých památek doby bronzové setkáváme s bronzovými a keramickými artefakty.

Pro účely rekonstrukce oděvu slouží bronzové předměty jako stavební kameny zamýšleného kostýmu, od kterých se dá v následujících krocích odrazit a zároveň je není možné pominout. Jako materiál se bronz dobře zachovává, příliš nekoroduje a především představuje tzv. chronologicky citlivý artefakt. Takto jsou označovány předměty, jejichž styly a tvary se často proměňují v čase a je tedy možné datovat podle nich relativně krátké časové období. Dobrým příkladem chronologicky, sociálně i kulturně–geograficky citlivého artefaktu jsou v době bronzové např. jehlice, spínadla typické pro starší pravěká období, která byla v době železné nahrazena prvními sponami (ty funkčně přetrvávaly až do relativně nedávné doby). Podle umístění bronzových předmětů v hrobech navíc lze zjistit, zda se jednalo o ženský či mužský doplněk a jaké mohlo být jeho umístění v rámci celkového kostýmu (Obr. 8). To platí nejen pro jehlice, ale i pro další bronzové doplňky, jako například nášivky na oděvu či kožených doplňcích. Umístění bronzových doplňků nám tedy může částečně napovědět s jakými možnostmi střihu a nošením oděvu můžeme pracovat.

Textil

Látky samotné a jejich střih představují jednu z nejproblematičtějších a zároveň nejdůležitějších částí rekonstrukce oděvu. S textilní výrobou se poprvé setkáváme již v mladší době kamenné v období neolitu, kdy byly tkaním zpracovávány lněné textilie. Dokladem neolitické textilní produkce jsou pak často hliněná závaží používaná jako součást vertikálního stavu, či hliněné přesleny, jednoduché setrvačníky pro spřádání nití (Obr. 9, 10).

Teprve s dobou bronzovou je však spojována skutečně první masová výroba textilních látek. Lněné a také vlněné látky začaly na rozdíl od mladší a pozdní doby kamenné oděvní materiál skutečně dominovat, a přestože kůže ani kožešina jako součásti oděvu nevymizely, celkový charakter oděvu se změnil. Rovněž zpracovávání ovčího rouna na vlněnou přízi představuje inovaci doby bronzové.

Látky byly po upředení zpracovávány stále na jednoduchých vertikálních stavech, jehož podoba i mechanismus přetrvaly až hluboko do historických dob.  Tkány byly většinou v jednoduché plátnové vazbě, složitější vazby jako diamantová či keprové jsou spojovány až s mladšími obdobími, nebo jinými kulturně-geografickými celky. Jejich přímé doklady nám opět z prostředí střední Evropy většinou chybí, konkrétně z území Čech však disponujeme několik nálezy otisků tkaniny, která může o vazbě látky mnoho prozradit (Obr. 11, 12). 

V případě otázky střihů jednotlivých oděvů je již nutné začít přistupovat příkladům z geograficky vzdálenějších regionů. Jistou inspirací mohou tedy být oděvy ze Skandinávie, které, jak již bylo výše uvedeno, díky příhodným přírodním podmínkám bývají výjimečně nalézány ve velmi dobře zachovaném stavu. Většinou se jednalo o jednoduché suknice, tuniky či pláště, speciálně z prostředí Skandinávie často jednobarevné a nezdobené (Obr. 5, 6). Z kulturně vzdálenějšího Středomoří existují již ikonografické prameny – minojské fresky (Obr. 7) či postavy na situlovém umění Apeninského poloostrova, na kterých jsou většinou opět vyobrazovány oděvy suknicového a tunikového typu. Obě tyto oblasti jsou však pro naše potřeby středoevropských regionů již dosti vzdálené. 

Přímo z našeho území lze rekonstruovat střihy oděvů například na základě uložení spínadel jehlic v hrobech. Z nich lze usuzovat jak na jednoduché spínání kupříkladu pláště na rameni či na ženské střihy šatů typu peplos na obou ramenou (Obr. 13).

[reklama]

Velice sporná je v případě doby bronzové otázka nošení kalhot. Neexistuje jediný dochovaný doklad, ať už přímého nálezu textilie, nebo ikonografického vyobrazení, že by byly kalhoty nošeny. Na druhou stranu bylo zakrývání spodní části těla zejména v zimních měsících nutností. Jako možné řešení se tak ukazuje použití nohavic, přivázaných k pasu. Velice dobře zachovaný nález takovýchto nohavic pochází ze staršího období, eneolitu – byly nalezeny u tzv. Muže z ledu Ötziho, mumie objevené v ötzalských Alpách s kompletní osobní výbavou a vlivem mrazu velice dobře uchovanou (Obr. 14). Prakticky stejný střih se v různých podobách a společnostech dochoval až do středověku, je tedy pravděpodobné, že s podobným zakrýváním nohou můžeme počítat také v době bronzové. 

Dalším krokem při rekonstrukci textilu je jeho další úprava a zdobení. Látky byly nejenže barveny, ale pravděpodobně také vyšívány či vetkávány různými vzory. V tomto kroku při rekonstrukci opět narážíme na nedostatek dobře zachovaných fragmentů textilu. Několik dokladů barvených i vyšívaných látek včetně dochovaných barev pochází z lokality Hallstatt datovaných do střední doby bronzové, dobře dochované kusy textilu ze Skandinávských lokalit naopak bývají nezdobené (Obr. 15). Jako již velmi vzdálený, ale možný zdroj inspirace mohou sloužit antropomorfní sošky z doby bronzové ze středního Balkánu (lokalita Klicevac: Obr. 16). Při úvahách o barevnosti textilu lze rovněž vycházet z palynologických a makrozbytkových analýz rostlin, podle kterých lze rekonstruovat skladbu tehdejší flory, a tudíž také možné zdroje přírodního barviva. 

Obuv

Pro rekonstrukci obuvi nám z našeho území chybí přímé doklady – na základě jiných nálezů např. ze severního Kentu ve Velké Británii či bot nalezených u mumie tzv. Ötzalského muže jsou však předpokládané jednoduché tvary krpců, s možnými střihovými obměnami (Obr. 17). Výjimečným nálezem v kontextu Čech je například nález fragmentu sošky z lokality Praha-Bubeneč se zřejmě znázorněnou stylizovanou obuví. V kontextu chladného a vlhkého počasí jsou při rekonstrukci vždy používány vlněné ponožky, či onuce. Jsou dalším příkladem čistě hypotetické a nedochovávané části oděvu, která však nemohla být v chladných podmínkách dost dobře opomenuta. 

Další doplňky

Oděv v době bronzové představoval komplexní a propracovanou záležitost, a kromě nejnutnějšího základu byl pochopitelně doplňován množstvím čistě funkčních i zdobných doplňků. Ačkoliv bohužel nemáme tyto drobnější součásti výbavy většinou dochovány, při srovnání s vyobrazeními z jiných kulturních a geografických oblastí je nutné předpokládat, že se vyskytovaly i u nás. 

Důležitou součástí oděvu tak byla například pokrývka hlavy, ať už v podobě vlněných čepic či klobouků. O jejich existenci můžeme opět usuzovat na základě ikonografických pramenů. Do stejné kategorie spadají například kožené či pletené opasky, z nichž nacházíme pouze kovové zápony a aplikace a nejrůznější další ozdoby, ať už organické, či bronzové, v podobě nášivek, závěsků či jiných aplikací nošených na těle či na oděvu (Obr. 19, 20). K rekonstrukci se v těchto případech opět přistupuje především na základě nálezů z hrobových kontextů. 

Na základě výše uvedeného lze tedy konstatovat, že rekonstrukce oděvu v prehistorických obdobích představuje komplikovanou a také vysoce komplexní záležitost. A ačkoliv nedisponujeme ve všech případech ideální nálezovou základnou, i tak je možné sestavit relativně pestrou a dobově odpovídající rekonstrukci s mnoha prvky a detaily tehdejší hmotné kultury, která ukazuje na bohatost a barevnost života v minulých epochách. 

Článek jsme přinesli ve spolupráci s kolektivem Ters Udero.

---

Pokud se vám tento článek líbil a rádi byste věděli včas i o dalších, sledujte nás na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo prostřednictvím newsletteru,  případně podpořte fungování projektu na Patreonu. I symbolický příspěvek pomůže. 

---

Zdroje a literatura

Bureš, M. – Drápela, L. 2012: Sídliště knovízské kultury v Praze-Bubenči s nálezem plastiky ve tvaru obuvi, Archaeologica Pragensia 21, 65–87.

Grömer K. 2016: The art of prehistoric textile making. Wien. 

Jiráň L. et al. 2008: Archeologie pravěkých Čech. Praha. 

Peška, J. – Kralik, M. – Selucká, A. 2006: Rezidua a otisky organických látek v korozních produktech mědi a jejích slitin. Pilotní studie. Industrie starší doby bronzové. Památky Archeologické 97, 5–46.

Sulzenbacher, G. 2008: Die Gletschermumie: Mit ‘Ötzi’ auf Entdeckungsreise in die Jungsteinzeit, Wien.

Pinhasi, R. – Gasparian, B. – Areshian, G. – Zardaryan, D. – Smith, A. – Bar-Oz, G. – Higham, T. 2010: First Direct Evidence of Chalcolithic Footwear from the Near Eastern Highlands. PLOS ONE, Public Library of Science 5, 6, e10984. doi: 10.1371/journal.pone.0010984.

Broholm, H. – Hald, M. 1940: Costumes of the Bronze Age in Denmark., Copenhagen.

Nosch, M.-L. – Mannering, U. – Andersson, E. – Frei, K. 2013: Travels, Transmissions, and Transformations – and Textiles. In: 469–476.

Opatrná M. 2014: Archeologie v umění. Poznámky k historii zobrazování pravěku v českém uměleckém prostředí v kontextu Národního muzea. Muzeum 52:1, 29-35.