Starodávná tetování: Rituál a magie

Již Charles Darwin si povšiml, že tetování je celosvětově rozšířené u všech přírodních kultur a že se na něj nelze dívat jako na patologii, jak to často činili osvícenci pod vlivem populární knihy Johna Bulwera Anthropometamorphosis [1] z roku 1653. Darwin považoval tetování za primordiální umělecké vyjádření symbolického vnímání člověka, jemuž se nevyhnuli ani předci moderních Evropanů.

Mezi laickou veřejností bylo tetování dlouho spojováno s „primitivními divochy“, dobrodruhy a námořníky, v horším případě s prostitutkami a zločinci. Teprve ve 30. letech 20. století, po terénním bádání mezi indiánským kmenem Caduveo, začal Strauss-Lévi [2], stejně jako Darwin, prosazovat názor, že tetování má celosvětově symbolický význam. Jeho motivy u kmene Caduveo porovnával s dalšími etniky (např. Maory) a dospěl k závěru, že je u přírodních národů spojeno s vnímáním kmenové, společenské a náboženské identity [3]. Na základě terénního výzkumu dokázal prorazit hypotézu, že tetování je celosvětově primordiálním způsobem, jímž jednotlivec prokazuje příslušnost ke svému kmeni a vyjadřuje vzájemnou pospolitost.

[reklama]

Posvátnost kůže 
Kůže má u přírodních národů zvláštní význam. Představuje tělesnou hranici mezi duchovním a materiálním světem. Tělo, chápané jako nádoba pro duši, je potaženo kůží, která je v kontaktu jak s duší zevnitř, tak s vnějším, hmotným prostředím. Tato tenká vrstva chrání duši před ataky zlých entit, aby nemohly proniknout dovnitř a posednout člověka. Tetováním ochranných symbolů se proto posilovala magická ochrana kůže. Vedle vyjádření kmenové či společenské identity jde právě o další z nejčastějších důvodů, proč se lidé nechávali tetovat.

Tetování dává kůži – oné tenké vrstvě oddělující svět duchovní a hmotný – jasný symbolický význam. Jedinec v sobě nese duchovní odkaz svých předků a vzory vytetované na kůži pomáhají vyzařovat sílu kmenového kultu předků. Není proto překvapující, že právě z těchto důvodů patří tetování u animistických kultur do repertoáru dovedností místní duchovní autority či medicinmana.

Příklad tetování v medicinmanství

Nemoci byly v minulosti chápány jako důsledek magických útoků zlých entit. Proti těmto útokům se vyvinul zvláštní druh tetování, které mělo chránit před průnikem nemocí do těla, případně je dokonce léčit. Tento typ tetování nacházíme i na těle Ötziho, který trpěl aterosklerózou (kornatěním tepen), lymskou boreliózou, hlísticemi, degenerativním onemocněním kostí a chrupavky (osteochondrosis) i degenerativním onemocněním páteře (spondylosis).

Ötziho tělo pokrývalo 61 tetování ve formě linií a dvou křížků – jeden se nacházel v pravé podkolenní jamce, druhý na pravém kotníku. Linie byly soustředěny v oblasti bederní páteře a levého zápěstí. Radiologické snímky odhalily degenerativní změny přesně v místech, kde se tetování nacházelo, z čehož se usuzuje, že se mohlo jednat o specifický druh léčebného tetování, jehož doklady se vyskytují i mimo Evropu. Ötziho tetování se tedy zdá být součástí mnohem hlubší a rozšířenější pravěké praxe.

Léčebné tetování se vyskytuje i u dnešních domorodých kmenů – například u Jupiků na ostrově sv. Vavřince (mezi Sibiří a Aljaškou). U nich je tetování součástí léčitelské praxe prováděné duchovní osobou alignaq (funkce obdobná tunguzským šamanům). Alignaq byl školen v tetovací technice, která měla mít ochranný magický význam, kam se zahrnuje i ochrana proti nemocem a léčebné účinky.

Jupikové se zaměřují zejména na tetování značek a linií v oblasti kloubů, protože věří, že právě klouby představují křižovatky životní energie a zároveň slabá místa, kudy mohou do těla pronikat démoni. Existují názory, že tradice léčebného tetování má stejné kořeny jako čínská akupunktura a že si ji Jupikové přinesli migrací ze Sibiře, kde je tetování dobře doloženo u pazyrycké kultury (6.–3. století př. n. l., jižní Sibiř a Altaj), včetně jeho léčebných forem. Tato teorie je však sporná – existují námitky, že samotný vpich do kůže nemusel být u tetování nutně považován za léčebný, jako je tomu u akupunktury, ale mohlo se jednat o magický rituál zvyšující odolnost kůže k průniku nemocím a spojování s akupunkturou je zde z toho důvodu nevhodné, protože by se tak jednalo o odlišnou mentalitu zásahu.

Podobné stopy nacházíme na mumii skythského (přesněji skythsko-sakského) náčelníka z hrobky č. 2 v Pazyryckém údolí na náhorní plošině Ukok (Altajské pohoří v Rusku, poblíž hranic s Čínou, Kazachstánem a Mongolskem). Kromě známých zvířecích motivů měl kolem bederní páteře vytetované i drobné tečky, které nápadně odpovídají sérii léčebných tetování Ötziho mumie i tradic Jupiků. Někteří badatelé k nim řadí i obličejové tetování grónských inuitských žen, které se dodnes udržuje a je doloženo i u grónských mumií z období Thule (proto-inuitského období) [4]. Toto obličejové tetování bylo u Inuitů podstupováno jako prevence budoucích onemocnění a často se nacházelo v oblasti čelistních kloubů.

Tetování a společenské kmenové identity

Skythské hrobky patří díky přirozené mumifikaci permafrostem k nejdůležitějším zdrojům poznání o starověkém tetování. Náhorní plošina Ukok a zdejší Pazyrycké údolí patří k nejbohatším nalezištím tzv. ledových mumií. K dnešnímu dni je zde známo sedm mumií s tetováním a zajímavou pohřební výbavou, mezi nimi i zmiňovaný válečník. Motivy těchto tetování se shodují s výzdobou běžně nacházenou ve skythském dekorativním umění – na kožených výrobcích, špercích či řezbách. Objevují se zde gryfové, kočkovité šelmy, jeleni, lovecké scény a hybridní zvířata (např. hlava orla, jelení tělo a ocas kočkovité šelmy).

Motivy hybridních zvířat se nacházejí i na slavném nálezu tzv. Ledové princezny. Vzhledem k bohaté hrobové výbavě, ale také na základě Hérodotových zápisů, lze soudit, že Skythové tetovali především své vysoce postavené osoby. Dalším důvodem mohlo být i magické hledisko – tetování často bývala skryta pod oblečením a nebyla na první pohled viditelná. Hérodotos si proto mohl mylně spojit tetování s vysokým postavením, jelikož měl zřejmě více informací či kontaktu právě s elitní vrstvou, případně přenesl význam tetování jiných černomořských kmenů na kulturu skythskou.

Dalším možným omylem je samotná identifikace zoomorfních motivů propojujících orla, jelena a kočkovité šelmy jako hybridní bytosti. Může se totiž jednat o obyčejného koně v tradičním skythském strojení. Tuto hypotézu navíc podporuje skutečnost, že „kříženci“ jsou tetováni v typických koňských pozicích. Tetování mělo být prováděno postupně – od okamžiku, kdy dítě získalo první hříbě, které s ním rostlo. V každé další vývojové fázi pak byl vytetován nový motiv ze života a vývoje koně, jako přechodový rituál dospívání a stárnutí člověka se zvířetem, na němž byl v sibiřsko-altajském prostředí zcela závislý.

Tato hypotéza dává smysl i z hlediska altajského animismu, který se ve skythské víře prolíná s indoevropským náboženstvím. Pro zdejší národy měl kůň primární roli v sepjetí s božským světem – byl uctíván jako vtělení bohů a měl moc přecházet mezi hmotným a nehmotným světem. Tetování koní tak mohlo povýšit kůži, onu tenkou membránu mezi vnitřním světem člověka a vnější realitou, a propůjčit jí ochrannou moc. Zároveň přímo napojovalo nitro jedince na božskou sféru – kůň, stejně jako kůže, byl totiž spojníkem mezi duchovní a světskou rovinou.

Navíc jednotlivé fáze tetování mohly naznačovat postavení jedince v rámci společnosti – nejen z hlediska věku, ale i životních zkušeností. A nakonec – ve velmi kulturně, nábožensky i etnicky rozmanité skythské kultuře, jejíž jednotlivé kmeny se mohly výrazně lišit vlivem indoíránských tradic nebo turkicko-mongolského (altajského) animismu – měl kůň sjednocující roli. Byl považován za božského od mrazivé Sibiře přes altajské stepi až po indoíránský Blízký východ a černomořskou Evropu.

Nové výzkumy v Altaji navíc ukazují stále větší využívání sobů i k jízdě – kůň tedy mohl být výsadou vládnoucí nobility a válečníků. Nakonec tak mohl mít i Hérodotos pravdu, že tetování bylo záležitostí vysoce postavených lidí – jeho funkce však mohla být spíše ochranně-magická než výlučně statusová.

Příklad chrámového tetování
Oblast Orientu poskytuje mimořádně bohatá data o sakrálním tetování, ať už jde o prameny písemné či archeologické. Zde se zaměříme na egyptské chrámové tetování, které je nejlépe doložené písemně, výtvarně i prostřednictvím mumií. Tetování v Egyptě je dlouhodobě známé především u žen, avšak jejich výzkum byl často přehlížen a vykládán „řeckořímskou optikou“. Ta tyto nálezy redukovala na tetování prostitutek, které mělo zvyšovat jejich erotickou atraktivitu.

Pět tisíc let staré mumie z Gebeleinu (předdynastické období) však tyto zastaralé hypotézy zásadně narušují. Před sto lety zde byly nalezeny mumie ženy a muže. Nové zobrazovací metody (infračervené snímkování) odhalily tetování, které bylo dříve považováno za pigmentové skvrny. Muž měl vytetovaného pratura (Bos primigenius) a zvíře identifikované podle rohů jako paovci hřivnatou. Oba motivy se často objevují v umělecké výzdobě předdynastického Egypta a mají zřejmě sakrální význam.

Žena měla přes pravé rameno vytetovány čtyři symboly ve tvaru písmene S a na pravé paži zakřivenou čáru. Tyto motivy se objevují i na předdynastické keramice [5]. Zakřivená čára je interpretována jako hůl užívaná při rituálním tanci – na výzdobě předmětů se objevuje v souvislosti s náboženskými ceremoniemi a posvátným tancem. Symbol ve tvaru písmene S dosud nebyl jednoznačně vysvětlen, badatelé jej však spojují s mocenským postavením v sakrální sféře. Podle nich symbol vyjadřuje moc, autoritu a hlubší duchovní význam. Spojení těchto dvou motivů – vytetovaných na velmi viditelném místě – naznačuje, že dotyčná žena byla váženou osobností s autoritou a že její společenské postavení úzce souviselo s ceremoniální a sakrální sférou (která často zahrnovala i tanec). V případě Egypta se tato duchovní funkce často překrývala i se světskou autoritou.

[reklama]

K rituálnímu tanci a hudbě se vážou také sošky tetovaných žen z Hathořina kultu. Jsou zdobeny malbou tetování především v oblasti pupku, stehen a paží. Vzhledem k tomu, že jde o části těla, které dnešní kultura silně erotizuje, byly sošky dlouho vykládány jako zobrazení prostých tanečnic, jejichž tetování mělo zvýšit erotickou auru a zaručit plodnost. Jenže ve starém Egyptě byla (polo)nahota běžnou součástí každodenního života a tanec i hudba se dělily na světské a kněžské. I ve světské sféře však měly rituální funkci – například při obřadech zajišťujících úrodu.

V náboženském kontextu existovaly tanečnice a hudebnice, které nebyly prostými umělkyněmi, ale zvláštním druhem kněží. Využívaly tanec a hudbu k extatickým účelům – skrze jejich pohyb a hudbu promlouvalo samotné božstvo [6]. Nejvíce dokladů o tetovaných Hathořiných kněžkách pochází z období Střední říše (mumie, sošky, malby). Tetování jim pravděpodobně poskytovalo magickou ochranu a zároveň označovalo jejich kněžskou funkci. Zajímavé je, že ve výtvarném umění starého Egypta jsou tyto tetované kněžky často zobrazeny s hudebním nástrojem v ruce nebo v taneční pozici.

V období Nové říše byly ženy z oficiálního kultu bohyně Hathor vyloučeny. Přesto však mimo oficiální chrámy nadále působily ženy zasvěcené rituální praxi ve jménu Hathor – zejména v lidovém a medicinmanském prostředí. Z tohoto období (konkrétně ramessovského) pochází nález z roku 2014 v Deir el-Medině – torzo ženské tetované mumie bez hlavy, dlaní a nohou. Pomocí fotografických metod (klasické a infračervené snímkování) bylo odhaleno na 30 tetování pokrývajících krk, ramena, lopatky, paže, záda i bedra.

Část těchto tetování souvisí s Hathořiným kultem, který měl v Deir el-Medině své centrum. Na krku se nacházela kombinace symbolů oka wadjet a nefer mezi dvěma sedícími paviány, což lze přeložit jako „Konej dobře“. Umístění na krku naznačuje, že hlas a mluva této ženy měly božský význam – paviáni zde patrně fungovali jako ochranné amulety. Ochranných motivů zde bylo více (např. hadi), a kromě funkce amuletu tetování demonstrovalo i duchovní a mocenské postavení jeho nositelky.

Otázkou zůstává, jakou pozici tato žena zastávala, pokud už nemohla působit v Hathořině chrámu. Písemné prameny zmiňují existenci tzv. rhyt – „té, která ví“ – v oblasti Deir el-Mediny. Rhyt byla žena obdařená medicinmanskými a magickými schopnostmi. Tato mladá žena mohla být trénovanou adeptkou rhyt (v každé komunitě se údajně nacházela jen jedna). Její tetování na krku ji mělo chránit a zároveň vyjadřovat, že její zaříkávání bylo přímým hlasem bohyně – určeným k léčení, nikoli ke škodě.

Důležitým posláním rhyt bylo léčit uštknutí – od hadů i štírů. Aby mohla pomáhat, musela být s „jedovatou havětí“ v přímém kontaktu a často vstupovala i do pouště, kde se s těmito tvory setkávala.

Tetování v Egyptě se tedy již od předdynastických dob vyvíjelo jako symbol vysokého společenského postavení, zahrnující i kněžské a duchovní funkce. Zajímavým motivem zůstává vytetovaná rituální taneční hůl i pozdější tetování příslušnic kněžského stavu specializujících se na hudbu a tanec. Tetování nejspíše sloužilo i jako magická ochrana proti nebezpečím, která číhala v poušti v podobě jedovaté havěti, divokým zvířatům, ale i samotným pouštním podmínkám.

---

Pokud se vám tento článek líbil a rádi byste věděli včas i o dalších, sledujte nás na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo prostřednictvím newsletteru,  případně podpořte fungování projektu na Patreonu. I symbolický příspěvek pomůže. 

---

Poznámky:
1 Bulwer porovnává přírodní národy s vyspělými civilizacemi a zkoumá jejich přístup ke zkrášlování. Líčení, tetování a bodypainting, stejně jako výstřední šaty a módu evropského stylu, vykresluje jako primitivní zohyzďování necivilizovaných těl a staví je do kontrastu vůči ideálnímu civilizovanému křesťanskému tělu, které zůstává v přirozené podobě, tak jak jej stvořil Bůh. Bulwerova práce byla velmi populární a později byla často překrucována do politických souvislostí, zejména těch, které zdůrazňovaly křesťanský civilizovaný ideál vůči „primitivním necivilizovaným kulturám“.  Bulwerova práce přitom kritizovala nejen exotické národy, ale také líčení a výstřední módu anglických dam.

2 Strauss-Lévi byl antropolog, který studoval indiánské kmeny a mezi domorodými komunitami strávil více než čtvrtinu svého života. Bodypainting žen kmene Caduveo považoval za potlačený přežitek původního tetování, které bylo v důsledku kolonizátorských a misijních tlaků z trvalé tělesné modifikace změněno pouze na rituální bodypainting. U kmene Caduveo pozoroval, že motivy v sociálně stratifikované společnosti vymezují také příslušnost k určité společenské vrstvě. Domníval se, že asymetrické motivy domorodých kmenů odrážejí nerovné sociální struktury, zatímco symetrické motivy naznačují společnosti s rovnostářskými rysy, jako například u Maorů. Strauss-Lévi v tom spatřoval přenos nerovných či rovných společenských poměrů do (a)symetričnosti tetovacích motivů. Přestože tato hypotéza nemůže být globálně aplikována, posunula výzkum tetování k hlubšímu pochopení odlišných kultur.

3 Křesťanští misionáři v novověku často vnímali přírodní národy jako poslední komunity žijící v souladu s Bohem, kmeny, které stále existovaly v ráji. Někdy byly dokonce považovány za ztracené izraelské kmeny. Evropa se v jejich očích svým společenským a technologickým vývojem odkláněla od Boha. Při misijním kontaktu byli často šokováni tím, jak moc se lišilo vnímání božské přirozenosti „divocha“ od představy přirozené božské přirozenosti křesťana. Pátrání po „dětech ráje“ však misionáři nevzdávali a snažili se odstranit „Satanovo učení“ z mysli domorodců, aby vytvořili svůj ideální přírodní kmen. Někdy nechávali kmeny žít svým původním způsobem života, přičemž misionář pouze odstraňoval nevhodné zvyky a nahrazoval je křesťansky vhodnějšími – mezi nimi i tetování, které často nahrazovali bodypaintingem. Mnoho kmenů bylo v době misijních činností postupně christianizováno – často synkreticky –, částečně či zcela vyhlazeno genocidou, pokud byla jejich kultura považována za příliš odlišnou a neakceptovatelnou křesťanstvím. Pro analýzu dat přírodních národů je proto vhodné nejdříve zkoumat kontakty s misionáři. Mnohé jevy, i u kmenů stále praktikujících animismus a přírodní způsoby života, mohly být ovlivněny křesťanskou misí.

4 Období Thule, neboli Proto-Inuitské období, označuje vývoj kultury, která se později nacházela v Grónsku. Její počátky jsou na Aljašce kolem let 900–1000, a přibližně okolo roku 1200 osídlili Grónsko. Archeologická evidence dokládá kontakty kultury Thule s Vikingy nejen v Grónsku, ale i v kanadské oblasti jejich osídlení.

5 Je důležité podotknout, že i etnografie a antropologie stávajících afrických přírodních kultur eviduje spojitost mezi tetováním a výzdobou keramiky – motivy na keramice se často přenášely i do kůže žen (někde se objevuje i tkaní).

6 Hathor bylo jedno z nejdůležitějších božstev starověkého Egypta, nejen božstvo plodnosti, porodu a mateřství, ale také jedno z nejvyšších nebeských božstev. Hathor zajišťovala pohyb boha Ra na nebesích, chránila jej vůči jeho nepřátelům a vítala mrtvé v posmrtném životě. Kněžky v Hathořině kultu měly velmi vlivné postavení v egyptské společnosti, pravděpodobně tak vysoké, že s postupujícím úpadkem postavení žen byly nakonec v období Nové říše z Hathořina kultu jako kněžky vyřazeny.

Literatura 
Argent, G. (2013): Inked: Human–horse apprenticeship, tattoos, and time in the Pazyryk world. Society & Animals 21, 178–193.
Austin, A. (2017): Embodying the divine: A tattooed female mummy from Deir el-Medina. Bulletin de l’Institut Français d’Archéologie Orientale 116, 23–46.
Deter-Wolf, A. (2024): Tattoo Archaeology. The Vessel.
Deter-Wolf, A., Peres, T.M., Karacic, S. (2021): Ancient Native American bone tattooing tools and pigments: Evidence from central Tennessee. Journal of Archaeological Science: Reports 37, 102956.
Krutak, L. (1999): St. Lawrence Island joint-tattooing: Spiritual/medicinal functions and intercontinental possibilities. Études/Inuit/Studies 23(1–2), 229–252.
Krutak, L. (2013):The power to cure: A brief history of therapeutic tattooing. In: Zurich Studies on Archaeology 9, 27–34.
Krutak, L. (2020):Therapeutic tattoos and ancient mummies: The case of the Iceman. In: Sheridan, S.G., Gregoricka, L.A. (eds.), Purposeful Pain: The Bioarchaeology of Intentional Suffering. Springer, pp. (v archeologickém stylu lze i bez rozsahu stran, ale doplním pokud chcete).
Friedman, R., Antoine, D., Talamo, S., Reimer, P.J., Taylor, J.H., Wills, B., Mannino, M.A. (2018): Natural mummies from Predynastic Egypt reveal the world's earliest figural tattoos. Journal of Archaeological Science 92, 116–125.
Rudenko, S.J. (1958)´: The mythological eagle, the gryphon, the winged lion, and the wolf in the art of Northern Nomads. Artibus Asiae 21(2), 101–122.
Schildkrout, E. (2004): Inscribing the body. Annual Review of Anthropology 33, 319–344.