Úsvit pravěkých pevností: Hradiště velatické kultury

David Hons, 2022-08-04 08:57:00

Doba bronzová byla v mnoha ohledech unikátní. Rozvíjela se společnost, metalurgie bronzu dosáhla nebývalých rozměrů a setkáváme se s přítomností elit, které ovládaly obchod s mědí, cínem a dalšími luxusními surovinami a zbožím. Celá Evropa byla propojena sítí obchodních cest. Součástí tohoto světa byly i hradiště.

Nebylo to poprvé, kdy naši předci budovali podobné struktury, z období eneolitu známe hradišť velké množství, a to platí i pro starší dobu bronzovou (2200–1600 př. n. l.). Dnes se však podíváme na Moravu do mladší doby bronzové  (1300–1000 př. n. l.). V této době byl položen základ vývoje hradišť, která eventuálně dosahovala více jak 50 ha, a středověké hrady se v porovnání s nimi jeví jen jako nepatrné stavbičky v krajině. 

 

Časy popelnic

Mladší dobu bronzovou na jižní Moravě spojujeme s tzv. velatickou kulturou, pojmenovanou podle eponymního naleziště u Velatic východně od Brna. Pokud si tuto dobu přiblížíme se zbytkem tehdejšího světa, pohybujeme se v době Trojské války v Egeidě, nebo bitvy u Tollense v dnešním severním Německu.

 

Příslušníci velatické kultury zřejmě částečně navázali na své předchůdce – označujeme je jako příslušníky mohylových kultur, podle toho, že pohřbívali své zemřelé do výrazných mohyl. Příslušníci velatické kultury si však buď přinesli, nebo díky novým kontaktům převzali nové znalosti, a především nové pohřební zvyky. Své mrtvé zpravidla spálili a ostatky uložili do keramických nádob – popelnic. Kvůli tomuto pohřebnímu zvyku označujeme souhrnně kultury v mladší a pozdní době bronzové jako popelnicové. 

 

[reklama]

 

Je důležité říct, že v současné době nevíme, zda vznik nové kultury znamenal příchod nového obyvatelstva, nebo zda přišly nové myšlenky a nápady z jiných oblastí a původní obyvatelstvo si je osvojilo. Pokud nějací noví obyvatelé skutečně přišli, mohlo dojít i k ozbrojeným střetům, jak naznačují některé nálezy například z hradiště Blučina. 

 

Tak či tak, „Velatičtí“ byli kulturou válečníků i zemědělců, jejich elity ovládaly obchod a pravděpodobně si vydržovali ozbrojené družiny, o které opírali svoji moc. Součástí této společenské struktury byly i postupně vznikající hradiště a snad i opevněné dvorce. Dokladem šíření vzorů ze středomoří jsou podle některých i stavby velkých kůlových domů v centru sídliště v Lovčičkách.

 

Lovčičky - rekonstrukce (Podborský a kol. 1993).
Lovčičky hala a velký dům, půdorys (Bouzek 2006).

 

Poloha a funkce hradišť

Jak poznat hradiště, co pod tímto termínem chápeme? Za hradiště považujeme výšinné lokality s archeologicky doloženým stabilním opevněním. Mezi tyto opevnění řadíme val, hradbu nebo příkop a samozřejmě jejich kombinace. V různých dobách pravěku měly rozlohu do 1 do 130 ha. 

 

Pro dobu bronzovou je můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií. První, reprezentovaná většími, můžeme říct centrálními hradišti na dominantní poloze, ze kterých je možné kontrolovat okolí. Obvykle jde o vyvýšenou pozici, kterou je možné opevnit a pohodlně z ní ovládat například vodní tok. Druhá kategorie menších hradišť sloužila jako útočiště pro obyvatele z okolních neopevněných osad. Zpravidla měla jen pár hektarů, mohla být umístěna na ostrožnu nebo nějak dobře vyvýšené a chráněné místo, které bylo například ze tří stran obklopeno příkrými srázy. Tvar opevnění je přizpůsobený terénním podmínkám. Ostrožna je přerušena valem a příkopem, popřípadě i vícenásobným příkopem a ojediněle se setkáme s vybudovaným valem i nad příkrým srázem, kde by nám mohl připadat až zbytečný. 

 

Obecná funkce hradišť v sobě kombinuje několik rovin. Jak jsme nastínili výše, mohla mít obrannou funkci (jak pro obyvatelstvo, tak pro celé mikroregiony), sociální, mohla být centrem mikroregionu, mohla se zde odehrávat specializovaná výroba, například zpracování kovů, nicméně tuto funkci často spíše dovozujeme z analogií v širším středoevropském regionu. Zároveň máme pro toto období poznatky o zemědělské produkci (například nálezy nástrojů na zpracování obilí), takže hradiště zřejmě nebyla jen centrem spotřeby, ale sama se podílela na produkci potravin. 

 

Vybudování struktury, jako bylo hradiště, otevírá i otázku jeho možného kultovního nebo symbolického významu pro danou společnost, jelikož pro jeho stavbu bylo potřeba mobilizovat poměrně velké lidské zdroje, a budování některých lokalit trvalo zřejmě i více let. Je vhodné zmínit, že v současné době na Moravě postrádáme, až na několik výjimek, plošné odkryvy uvnitř hradišť, a proto mohou být naše poznatky o jejich funkcích ještě značně torzovité. Je pravděpodobné, že hradiště v sobě obvykle kombinovala jednu či více funkcí, které jsme jmenovali a byla tak ve své funkci podobná středověkým hradům, u kterých můžeme pozorovat některé obdobné funkce. 

 

[reklama]

 

Konstrukce opevnění v době bronzové

Obecně můžeme říct, že se setkáváme se dvěma hlavními typy konstrukce. První označujeme jako typ Biskupin. V tělese hradby, tvořené především hlínou, byly pro její stabilitu použity horizontálně položené dřevěné trámy, které vytvořily roštovou či komorovou konstrukci. Tím vznikala poměrně pevná vnitřní vazba a hradba byla doplněna o příkop a bránu, která byla vždy nejslabším místem celého opevnění. Příkop samotný mohl být široký až 10 metrů, hluboký v průměru 4-5 metrů, ale vždy záleželo na konkrétních terénních podmínkách. 

 

Druhý typ konstrukce hradeb označujeme termínem Altkönig-Preist. Byl tvořen čelní kamennou zdí, zpevněnou v pravidelných rozestupech svislými kůly – tzv. pfostenslitzmauer. Uvnitř tělesa hradby byl dřevěný skelet vyplněný hlínou, štěrkem či kameny. Zadní stranu hradby opět tvořila svislá kamenná nebo dřevěná palisádová stěna. 

 

Velatická hradiště na Moravě

Příslušníci velatické kultury osídlili přibližně území dnešní jižní Moravy zhruba po Moravský kras a Vyškovskou bránu, na jihovýchodní Moravě pak její jižní část směrem na jihozápadní Slovensko, zhruba, velmi zjednodušeně, po dnešní Uherské Hradiště. Severně od této linie se rozprostírala lužická kultura, ke které se krátce vrátíme v závěru článku. Je důležité zmínit, že hranice mezi těmito dvěma velkými archeologickými kulturními celky nebyla neměnná a v průběhu staletí se mírně posunovala, to je ale téma pro jiný článek.

 

Na území osídleném velatickou kulturou se dosud povedlo přesvědčivě identifikovat 20 hradišť nebo můžeme správněji říct osídlených výšinných poloh. To je poměrně zajímavá situace. Víme, že v době velatické kultury je osídlení velmi husté, v daném období v Čechách máme podle modelů nejvyšší hustotu jednotlivých sídlišť v přepočtu na rozlohu obývaného území. Na Moravě se rovněž setkáváme s poměrně početným osídlením, ale skutečných hradišť, kde se nám podařilo doložit i opevnění, máme paradoxně jen velmi málo. I proto v článku hovoříme o úsvitu pravěkých hradišť. 

 

Přesto, že doložené opevnění je jen u dvou z nich, a v případě třetí lokality Blučiny o opevňovacím systému z mladší doby bronzové uvažujeme, nelze vyloučit, že i zbylých 17 výšinných osídlených lokalit mělo hradby nebo jiný systém fortifikace. Často se jedná o místa buď intenzivně osídlená i v dalších obdobích, což značně stěžuje možnost určení stáří fortifikace, nebo se nacházejí na místech výrazně změněných intenzivní zástavbou případně těžbou. Za všechny můžeme uvést příklad katedrálu Sv. Petra a Pavla v Brně, pod níž se dochovaly mimo jiné právě nálezy z období velatické kultury, ale z pochopitelných důvodů nejsme schopní s jistotou říct, zda zde hradiště stálo nebo nikoliv ačkoliv jde o skvělou obrannou pozici. 

 

Pojďme se blíže podívat na ty lokality, u kterých bezpečně víme, že funkci hradišť plnily.

 

[reklama]

 

Réna u Ivančic

Začněme na jihozápadní Moravě v blízkosti Krumlovského lesa. Réna u Ivančic byla v době bronzové nejspíš hustě osídlena. V terénu se nám zachovaly jak zbytky valů, tak se při zjišťovacích výzkumech v několika sondách podařilo nalézt keramiku z mladší doby bronzové. Lokalita se podle výzkumů pravděpodobně nacházela na jedné z vedlejších větví jantarové stezky, což podtrhuje její význam v tehdejší společnosti. Na její význam v tehdejší době ukazuje nejen její rozloha, ale i četné nálezy bronzových předmětů z daného období jak přímo na lokalitě, tak v jejím bezprostředním okolí. Svědčí to o důležitosti místa i koncentraci moci elit. Ty v rukou drželi obchod s bronzem a dalším zbožím. Bohužel, jak již bylo řečeno výše, postrádáme na této lokalitě plošný systematický výzkum, který by nám o ní mohl povědět ještě víc.

 

Ivančice-Réna půdorys (Čižmář 2004).

Klentnice u Tabulové hory

Druhou lokalitu nalezneme v Pálavských vrších. Z tohoto prostoru mohla snadno kontrolovat nebo střežit poměrně rozsáhlé území, tehdy ještě nezměněné Novomlýnskými nádržemi. Na lokalitě se podařilo doložit dvě fáze opevnění. Ve starší fázi bylo tvořeno pouze dřevěnou palisádou. Postupem času a zřejmě v kontextu nové společenské situace byla vybudována 2 metry široká hradba, jejíž čelní stěny byly tvořeny svislými kůly a těleso valu bylo vyplněné kamením a hlínou. 

 

Kromě vlastní hradby se podařilo nalézt i vstup. V tomto prostoru byl na 4 metry přerušený příkop a na jeho dně byly při výzkumu objeveny pohozené lidské kostry. Je otázkou, jakého stáří kostry jsou a zda přímo souvisejí s obdobím, které sledujeme, ale s podobným jevem, tedy s nálezem koster v rámci kontextu velatické kultury se setkáme i na naší poslední zastávce.

 

Klentnice u Tabulové Hory - řez valem 1952 (Čižmář 2004).

Blučina – Cézavy

Jedna z nejsvébytnějších lokalit v době bronzové. Její umístění na návrší, ze kterého přehlédne široký oblast až po svahy Moravského krasu, a jejíž poloha byla v minulosti viditelná i pro řadu pozorovatelů na jiných lokalitách, předurčila Blučinu k její důležité roli v pravěké krajině. 

 

Intenzivní osídlení včetně opevnění zde máme doložené už ve starší době bronzové, kdy zřejmě představovala jedno z center tehdejšího osídlení, možná vůbec to nejdůležitější, vzhledem k nálezům bronzových depotů nebo jantaru. V mladší době bronzové se však její role nejspíš změnila. V tuto chvíli nemůžeme stoprocentně říct, zda byla opevněná. Nemůžeme totiž vyloučit, že nebyly využívány starší obranné prvky z období věteřovské skupiny v závěru starší doby bronzové. 

 

V době trvání velatické kultury byl zcela jistě funkční příkop, zda k němu patřila i soudobá hradba nelze zatím potvrdit. Nejdůležitějším nálezem však byly v příkopu nalezené nerituálně pohozená těla s očividnými známkami násilného zacházení. I v současné době je otázkou, co přesně se zde tehdy stalo, zda šlo o vojenský přepad, rituálně motivovaný akt nebo jinou, nám neznámou událost. V každém případě však z lokality dělá důležitý příklad atypického chování tehdejší společnosti nebo neobvyklý doklad vojenské aktivity. Tento nález, společně s dalšími nás nutí uvažovat o Blučině jako o možném hradišti, ale zároveň i silném symbolickém významu. 

 

Elity, bojovníci a hradiště velatické kultury. Rekonstrukce: Frenky Hříbal na základě nálezů z Moravy a Slovenska. Odborný konzultant: Pavol Jelínek.

 

Dvorce – sídla elit v nížinách?

V rámci velatické kultury na Moravě se setkáváme, pravděpodobně vůbec poprvé v našem pravěku, s tzv. dvorcem. Jelikož se jedná o unikátní stavbu, opět úzce spojenou s předpokládanými elitami této doby, chtěl bych ji na tomto místě trochu přiblížit. 

 

Při archeologickém výzkumu spojeném se stavbou Rohlenky východně od Brna se podařilo odhalit rozsáhlé velatické sídliště a v jeho rámci unikátní dvorcovitou stavbu. Označujeme ji jako typ Herensdorf, podle nálezů z Bavorska, které jsou zároveň i nejbližší analogií. Obecně se s dvorcovitými typy staveb setkáváme až v době halštatské potažmo laténské, kdy je spojujeme převážně s působením elit, výrobními procesy, popřípadě kultovními okrsky. V případě zatím jediného nalezeného dvorce na Moravě však můžeme uvažovat o přítomnosti elity v oblasti dnešních Jiříkovic a Tvarožné již v mladší době bronzové. 

 

Jak jsme vzpomínali na začátku, Velatice, eponymní lokalita s bohatým knížecím pohřbem, leží jen několik kilometrů západně. Od mladší doby bronzové až po halštat můžeme v tomto regionu pozorovat kontinuální vývoj společnosti a její postupnou transformaci. V nejbližším okolí nevíme o žádném hradišti, které by bylo možné spojit s bohatým pohřbem velatické kultury, a tudíž není vyloučené, že nalezený dvorec byl právě sídlem velmože pohřbeného v této mohyle. 

 

[reklama]

 

Severní hranice – Lužická kultura

Na závěr se společně vydejme na sever, do prostředí, ve kterém tisíc let dominovala tzv. lužická kultura popelnicových polí. V lecčems je velatické kultuře ve své nejstarší fázi podobná, v řadě věcí se liší. Nás zajímají především hradiště. Lužická kultura zaujímala prostor střední a severní Moravy a východních a severovýchodních Čech. Dokladů hradišť, nebo opět musíme říct spíše osídlených výšinných poloh, je v tomto prostoru podobné množství, jako v rámci velatické kultury. Známe zhruba dvacítku lokalit, kde můžeme s poměrně velkou jistotou předpokládat lužické osídlení, ale dochovaných fortifikací máme z podobných důvodů, jako v případě velatické kultury, jen málo. 

 

Zajímavé pozorování učinil D. Parma, když v oblasti východní Moravy identifikoval mikroregiony, kde se často nalézají dvě či tři hradiště velmi blízko sebe, a jelikož zde nepředpokládáme jejich současnost, jednalo se pravděpodobně o postupně budované a osídlení polohy. Je pravděpodobné, že podobné „soustavy“ hradišť budeme objevovat v budoucnu čím dál častěji. První podobné příklady můžeme vidět už ve starší době bronzové. 

V oblasti Slezska vidíme v počáteční fázi popelnicových polí opevněnou lokalitu v centru osídleného území v Kobeřicích, zatímco v mladších fázích jsou hradiště spíše na kraji osídleného území, jako by chránily osídlené teritorium. S hradišti snad lze spojovat bohaté hroby tzv. ketřského typu, které v lužické fázi nacházíme právě v tomto prostoru Slezska, a mohlo by se jednat o pohřby místní vládnoucí elity.

 

Ve východních Čecháchněkteří badatelé považují hradiště lužické (ale i knovízské) kultury za přirozená rituální nebo útočištná centra menších mikroregionů. Soudí, že mohly tvořit soustavu hradišť, jak ji známe v mladohradištním období v raném středověku. Pro tyto hypotézy zatím nemáme dostatek důkazů, ale vyloučit je nelze. Například na místě dnešního Hradce králové měla v nejstarší fázi lužické kultury stát centrální lokalita, obdobně jako ve Slezsku. 

 

Závěr 

Velatická kultura hrála důležitou roli i ve středoevropském měřítku. Byla součástí tzv. kultury středodunajských popelnicových polí. Její rozšíření sahá kromě Moravy na jihozápadní Slovensko, do Dolního Rakouska, Burgenlandu, západní části Maďarska (Transdanubie) a okrajově i do Slovinska a Srbska. 

 

Jak jsme naznačili výše, v této době dochází ke změně myšlení lidí v širokém prostoru střední, západní a části východní Evropy. Střední Evropa hrála v této době spojnici mezi východem a západem, proudilo přes ni zboží i ideje. V mladší době bronzové byl položen sociální a ekonomický základ, který začal u několika málo hradišť spíše menšího rozsahu s možnou centrální funkcí, aby trvalým vývojem vyvrcholil v pozdní době bronzové a době halštatské obrovskými pevnostmi jako jsou Obřany-hradisko, Vladař v západních Čechách, nebo Závist u Prahy. 

 

Lze předpokládat, že v Evropě začínal fungovat systém lokálních elit, které byly propojeny vzájemnými kontakty a vytvořily svět ne tak vzdálený tomu, který známe z vyprávění o Trójské válce. Od mladší doby bronzové se společnost postupně rozvíjela, a dosáhla svého vrcholu o zhruba 700 let později v době halštatské. Během této své cesty výrazným způsobem změnila krajinu, došlo k masivnímu odlesnění v důsledku rozsáhlé metalurgické činnosti a zcela jistě i budování celé řady hradišť. V této době poprvé dochází k velkým povodním. Právě hradiště a obrovské nároky na jejich výstavbu zřejmě sehrály v tomto krajinotvorném procesu jednu z klíčových rolí a pro nás je to jen další důkaz, že lidstvo svoje životní prostředí dokázalo změnit kdykoliv, ne jen v dnešní moderní době. 

 

---

 

Pokud se vám tento článek líbil a rádi byste věděli včas i o dalších, sledujte nás na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo prostřednictvím newsletteru,  případně podpořte fungování projektu na Patreonu. I symbolický příspěvek pomůže. 

 

---

 

Literatura:

Bouzek, J. 2006: Velký dům v Lovčičkách a počátky řecké chrámové architektury. Pravěk NŘ 14, 163-178.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Brno.

Jiráň, L. a kol. 2008: Archeologie pravěkých Čech 5 – doba bronzová. Praha.

Juchelka, J. 2014: Lužická kultura v českém Slezsku, Brno.

Kos, P. 2008: Osídlení TvaroženskéhoSantonu a jeho okolí od pravěku po raný novověk. In: KOLÁŘOVÁ, Dana, ed. SANTON Příroda a historie. Tvarožná, obec Tvarožná, 2008, s. 40-61.

Parma, D. 2008: Výšinné lokality mladšího pravěku na jihovýchodní Moravě - současný stav poznání. Pravěk NŘ 17, 263-300.

 

 


Komentáre:
Vyhľadávanie

Kúpte si knihu od nášho šéfredaktora
Odoberanie noviniek

Partneri