Sámové – okno do světa mezolitiků? Čásť první: Kdo jsou Sámové (Laponci)?

Lucie Hotová, 2022-05-02 11:04:00

Laponsko (Sápmi) se rozprostírá přes severní část celého skandinávského kontinentu a zasahuje až na ruský poloostrov Kola. Lingvisticky spadají Sámové do ugrofinské jazykové skupiny.

Zakonzervovaná víra?

Kořeny sámské (laponské) populace se odhadují do období mezolitu. Jejich původ je zahalen otazníky. Někteří badatelé, zvláště v minulosti, je řadili k migraci paleolitických skupin ze sibiřské oblasti, jiní zase kladli jejich původ do paleolitických skupin střední Evropy.

 

Kulturní i náboženské tradice Sámů jsou hodné pozornosti. Obsahují v sobě prvky duchovního odkazu již zaniklých evropských mezolitických populací. Samozřejmě musíme brát v potaz, že samotná tradiční sámská kultura prošla značnou proměnou i kulturními výměnami s jinými populacemi (o nichž rovněž bude zavedena řeč), které jí pozměnily. Dále musíme počítat, že sámská společnost je adaptována na specifické životní podmínky severní Evropy. 

 

[reklama]

 

Nelze tedy považovat dnešní stávající sámskou duchovní kulturu za zakonzervovanou víru pravěkých evropských mezolitických populací, neboť značná část dnešních Sámů je křesťanského vyznání a jsou asimilováni do majoritní společnosti Skandinávie. Nicméně jednotlivé prvky jejich kultury a tradic stojí za to brát v potaz, jelikož nesou v sobě stopy značné archaičnosti.

 

Divocí šamané nebo vzorní křesťané?

Christianizace Sámů probíhala poměrně pozdě, masové obracení k víře v Ježíše Krista probíhalo až ve vrcholném novověku. Nicméně první křty Sámů proběhly na některých územích Norska již v polovině třináctého století. 

 

Během novověku proběhla ve Švédsku tvrdá církevní represe vůči všem přežitkům předkřesťanského náboženství. Ne všude však byl původní sámský animismus pronásledován. Na poloostrově Kola koexistoval spolu s křesťanstvím až do padesátých let minulého století, kdy byli Sámové soustředěni v sovětských kolchozech a během éry stalinismu jejich kultura prošla drastickou likvidací. 

 

Rovněž severní území Sápmi bylo poměrně přívětivé k přežitkům z předkřesťanských dob. V některých jižnějších regionech však christianizace proběhla velmi důsledně a Sámové byli svými sousedy považováni za velmi zbožné a zároveň pověrčivé křesťany. 

 

[reklama]

 

Národ pastevců sobů?

Ač se vnějšímu pozorovateli může jevit sámská kultura jako velmi homogenní, ve skutečnosti se Sámové dělí na několik skupin, které hovoří různými dialekty, někdy vzájemně nesrozumitelnými. Kromě dialektů jsou skupiny mezi sebou odlišné na základě praktikovaného životního stylu a obživy. 

 

Tradiční styly sámské obživy byly založeny na rybolovu, sladkovodním i mořském, lovu a prodeji kožešin, pastevectví ovcí a nakonec pastevectví sobů. Tyto životní styly vznikaly adaptací na různorodé přírodní prostředí Sápmi. 

 

Jistě nepřekvapí, že rybolov je typická obživa pro norské přímořské Sámy, lov kožešin pro obyvatele lesů a pastevectví pro drsné horské oblasti. K pastevectví sobů je dobré zmínit, že jej praktikuje jen menší část Sámů, i přestože se jedná o nejznámější sámský způsob obživy a sob se stal symbolem sámské kultury. Zemědělská činnost není pro tradiční sámskou kulturu typická, vyskytuje se u Sámů, kteří prošli asimilací s majoritní společností v jižněji položených oblastech, hlavně Švédska. 

 

Na východě území došlo k velkému smísení mezi Finy, slovanskou populací a údajně i s domorodými etnickými skupinami původem ze sibiřského regionu. Mezi sámskou a sibiřskou animistickou vírou byly nalezené značné shody. Je však otázkou jestli vznikly nezávisle na sobě, vzhledem k tomu, že se obě skupiny adaptovaly na přežití v drsných podmínkách severu, nebo skutečně docházelo k intenzivnějšímu kontaktu.

 

Skutečně izolovaný národ?

Podle sámského ústního lidového vyprávění se již před příchodem křesťanství dostávali do kontaktů s ostatními etniky obývající Skandinávii. V minulosti prý měli obchodovat s velmi krutým a věčně bojechtivým národem. Tento bojechtivý národ byl ztotožněn s Vikingy. 

 

Podle archeologických dokladů tento kulturní kontakt znamenal pro sámskou společnost obohacení jejich dosavadní technologické kultury, vycházející stále z mezolitických technologických tradicí, o pro ně do té doby neznámý materiál – kovy, konkrétně se hovoří o železu. To mělo být směňováno za kožešiny, sobí kůže, paroží, kopyta, sušené maso apod. Díky rudě došlo k technologickému vývoji vpřed, stále však byla udržována lovecko-sběračsko-pastevecká obživa.

 

 

Sápmi jako země zaslíbená nejen pro soby

Kontakt na některých místech sjednotil vikinskou a sámskou kulturu na tolik, že archeologické nálezy, zvláště na jižních územích obývaných Sámy (Norsko – Härjedalen aj., Švédsko – Jämtland), vyvolávají rozepře, zda se jedná o severskou kulturu či sámskou. Tyto spory nezasahují pouze akademickou půdu badatelů historických a antropologických oborů, ale týkají se i samotného vymezení dnešního území Sápmi a teritoriálních nároků Sámů. 

 

Jejich půda, tradičně využívaná pro pastevectví a lov sobů, je nerostně bohatá na různé minerály (Norsko – měď, Švédsko – železo, Rusko – nikl a barevné rudy). Proto si ji často nárokují majoritní společnosti. Díky tomu jsou v přímém konfliktu s těžařskými společnostmi. 

 

[reklama]

 

Nejostřejší soudní spory o Sápmi jsou zaznamenány ve Švédsku, neboť zde se nachází největší procento sámské populace. V Rusku k soudním sporům nedochází vzhledem k drastické likvidaci etnických domorodých menšin během sovětské éry. Sámská menšina zde byla soustředěna v místních kolchozech, nejen z ideologických důvodů, ale i ryze praktických. Jak již bylo zmíněno, poloostrov Kola je velmi bohatý na nerostné bohatství niklu a barevných rud. Během stalinistické éry zde byla vybudována rozsáhlá industriální síť těžkého průmyslu.

 

Archeologické bádání ve Skandinávii tedy nenaráží pouze na problematiku jiné stávající duchovní kultury a tím odlišných požadavků pro manipulaci s kosterními pozůstatky a jejich znovu opětovného pohřbení (kodex pro manipulaci s kosterním archeologickým materiálem je obdobný jako u židů či amerických Indiánů), ale stávají se i rozhodujícím činitelem v soudních procesech o území mezi Sámy a Norskem, Švédskem. Do soudních sporů často ráda zasahuje lobby těžařských společností, pro něž je výhodnější přidělení půdy bohaté na nerosty většinové společnosti.

 

V Evropě kolonialismus údajně neexistuje. Údajně

Problematická éra, když vynecháme christianizaci ve vrcholném novověku, byla doba nástupu moderní epochy s vrcholem kolonizačního procesu. Ten se opíral i o tehdejší populární „vědecké“ závěry rasového bádání.

 

Industriální revoluce vyžadovala velké množství nerostného bohatství, což více podpořilo kolonizační snahy více na severní území Sápmi. Rovněž se v této době tvořily národní státy a utvářela se národní identita na základě měřítek západní společnosti 19. století, do kterých Sámové nedokázali zapadnout tak, aby jejich kultura v této době byla považována za plnohodnotnou. 

 

Díky globální popularitě rasových teorií, které řadily Sámy mezi nižší zaostalou rasu severní Evropy (v některých pavědeckých rasistických dílech dokonce i mezi mongoloidní rasy), hrály do not industrializačním snahám a usnadňovali kolonizaci sámského území. Rozsáhlá diskriminace, zahrnující i násilnou nedobrovolnou inkluzi do majoritní společnosti a převýchovu na poměrně dlouhý čas paralyzoval pokusy o emancipaci a územní nároky sámských obyvatel.

 

Jsou Sámové plnohodnotným národem?

Životní styl lovecko-sběračko-pasteveckých kmenů přirozeně vylučuje existenci národního státu a vnímání vlastní národní identity tak, jak ji chápeme my. Neexistence a částečně i nemožnost vytvořit národní stát podle našich měřítek je obecně problém vícero domorodých kultur žijících v kmenových federacích. 

 

Kmenová identita kombinovaná s praktikováním lovecko-sběračko-pasteveckého životního stylu vyžaduje alespoň částečně nomádský styl života. Je těžké stanovit přesné a jasné hranice vlastního území, protože to je přirozeně podle těchto přírodních kultur vymezováno přírodou a případnou (ne)dostupností a (ne)vhodností krajiny pro život a obživu.

 

[reklama]

 

V tradičním chápání sámského světa není půda považována za majetek člověka, ale právě přírody. Její vlastnění je podle jejich tradičního chápání stejně bláznivé jako nárok na vlastnění vzduchu konkrétní osobou. Vlastnický nárok na půdu přišel do sámské společnosti skrze konflikt se západní kulturou, která si začala nárokovat jejich území pro těžařské záměry, které likvidují obživu Sámů. 

 

Původní chápání v tomto kontaktu narazilo na své limity. Pro jejich přežití bylo nutné, aby sámská společnost přijala teritoriální vnímání územního celku podle západní civilizace na obranu a obhajobu existence své vlastní kultury.

 

 

Zvláště ve Švédsku na jižní hranici Sápmi, kde se Sámové smísili se Švédy, bylo obtížné určit, co je sámské a co nikoliv. Tyto spory dosáhly své vyhrocenosti ve třicátých letech 20. století, kdy ve Švédsku byl založen Ústav pro rasové bádání, který fungoval ještě v padesátých letech. Cílem tohoto ústavu byl sběr dat o sámské kultuře, biologickém výzkumu sámského etnika a sběr předmětů do muzeí. Data těchto výzkumů byla interpretována v neprospěch Sámů. 

 

Ve druhé polovině dvacátého století začala úspěšná emancipace sámského obyvatelstva, která sleduje nejen nároky na uznání plnohodnotnosti vlastní kultury, ale rovněž podporuje vzdělávání Sámů i na akademické úrovni. Probíhá dodnes. Během tohoto emancipačního procesu došlo ke změně názvu obyvatelstva. Z původního Lapp(i) (v čj Laponci) došlo k přejmenování na Sámi/Saami (Sámové). Z původního kořene lapp bylo pojmenováno území Lappmark (v lj Laponia a v čj Laponsko) na Sápmi. 

 

Původní pojmenování během období diskriminace degradovalo na nadávku, která byla používána i jako nadávka pro nevzdělance. Dnešní Sámové jsou obvykle dvojjazyční, plně asimilovaní hovoří jazykem majority. U východních Sámů je typická i trojjazyčnost (finština, ruština, sámský dialekt).

 

---

 

Pokud se vám tento článek líbil a rádi byste věděli včas i o dalších, sledujte nás na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo prostřednictvím newsletteru,  případně podpořte fungování projektu na Patreonu. I symbolický příspěvek pomůže. 

 

---

 

Literatura

Axelsson, P., & Sköld, P. (2006). Indigenous Populations and Vulnerability. Characterizing Vulnerability in a Sami Context. Annales de Démographie Historique, 1 (111), 115–132.

Banton, M. (2018). Ethnic Origin and Ethnicity. In What We Now Know About Race and Ethnicity (1st ed., pp. 96–122). Berghahn.

Eide, A. (2001). Legal and Normative Bases for Saami Claims to Land in the Nordic. International Journal on Minority and Group Rights, 8(2/3), 127–149. 

Ojala, C.-G., & Nordin, J. M. (2015). Mining Sápmi: Colonial Histories, Sámi Archaeology, and the Exploitation of Natural Resources in Northern Sweden. Arctic Anthropology, 52(2), 6–21.

Porsanger, J., & Seurujärvi-Kari, I. (2021). Sámi dutkama máttut: The Forerunners of Sámi Methodological Thinking. In P. K. Virtanen, P. Keskitalo, & T. Olsen (Eds.), Indigenous Research Methodologies in Sámi and Global Contexts (pp. 33–64). Brill.

Spangen, M., Salmi, A.-K., & Äikäs, T. (2015). Sámi Archaeology and Postcolonial Theory—An Introduction. Arctic Anthropology, 52(2), 1–5. 


Komentáre:
Vyhľadávanie

Odoberanie noviniek

Partneri