Historie dívčí války: jak se měnila jedna ze starých pověstí českých?

Pavel Horký, 2021-11-28 20:53:00

Dívčí válka patří do cyklu pověstí, které máme neodmyslitelně spojeny s naší národní identitou. Odkud se ale vyprávění o válce mezi muži a ženami vzalo?

Dívčí válka patří k příběhům, které zná snad každý Čech. V povědomí obyvatel České republiky je uložena společně s dalšími „starými pověstmi českými“ v jakémsi zlatém fondu vyprávění, které pomáhá utvářet naši národní identitu. Nejspíš každý ví, že tyto staré pověsti české, o nichž jsme se učili na základní škole, a které s takovou pílí sepsal v devatenáctém století Alois Jirásek, nejsou skutečnými historickými událostmi. Jen málokdo ale ví, odkud se tyto příběhy vzaly. V tomto článků se proto na popud jednoho z našich patronů podíváme na původ vyprávění o dívčí válce.

 

Na následujících řádcích se zaměřím na čtyři velká díla, která významně ovlivnila podobu pověsti tak, jak ji známe dnes. Nejprve stručně popíši verzi vyprávěnou Aloisem Jiráskem, tedy tu, která je českému a slovenskému publiku nejlépe známa. Následně se vrátím o několik staletí do minulosti, do doby Václava Hájka z Libočan, jemuž vděčíme za mnoho motivů, které máme neodmyslitelně se starými pověstmi českými spojeny. Ve vrcholném středověku se tématu dívčí války ujal ve své veršované kronice takřečený Dalimil, proto se budu věnovat i jeho podání, a své putování zakončím u Kosmy, který válečné střetnutí mezi muži a ženami zmínil vůbec poprvé, byť možná v jiném kontextu, než by mohl český a slovenský čtenář čekat.

 

[reklama]

 

Dívčí válka Aloise Jiráska

 

Příběh o dívčí válce tak, jak jej zná většina českých školáků, vychází z podání Aloise Jiráska, které publikoval ve svých Starých pověstech českých.

Tato verze začíná v době krátce po úmrtí kněžny Libuše, která Čechům vládla společně se svým manželem Přemyslem. Podobně jako měl svou družinu její manžel, měla i ona skupinu věrných bojovnic, které se ale po její smrti začaly obávat, že o své privilegované postavení přijdou. Poté, co se rozhodly bránit svou svobodu se zbraní v ruce, vybudovaly hrad Děvín, z nějž přepadávaly muže, a přemlouvaly ostatní ženy a dívky, aby se k nim přidaly.

Ilustrace ke Kronice české znázorňující stavbu Děvína, Digitální knihovna AV ČR

Mužům se nová situace vůbec nelíbila, a tak se proti dívkám rozhodli zakročit. Nejprve se poradili s knížetem Přemyslem, který je ovšem od bojové akce odrazoval kvůli snu, v němž viděl jejich porážku. Na jeho radu však nikdo nedbal, muži vytáhli proti dívkám a přesně podle Přemyslova proroctví byli poraženi. Válka pokračovala.

Jednou, když lesem projížděl se svou družinou muž jménem Ctirad, rozhodly se na něj dívky přichystat past. Šárka, jejich velitelka, se nechala svázat a vzala si k sobě roh a džbán medoviny. Když okolo ní projížděl Ctirad, zastavil kvůli ní a ona mu začala vyprávět, že ji dívky unesly, a že se jí velice příčí zabíjet muže. Nic netušící vladyka seskočil z koní a spolu se svou družinou Šárku osvobodil. Muži začali popíjet medovinu. Jakmile už nezbýval nikdo střízlivý, Šárka požádala Ctirada, aby zatroubil na roh, což byl smluvený signál pro ostatní ženy čekající v záloze. Znenadání se vrhly na opilé muže, všechny pobily a Ctirada zajaly. Druhého dne ráno jej na dohled od Vyšehradu, kde sídlil kníže Přemysl, lámaly v kole.

 

Zákeřné přepadení už bylo na muže příliš a nyní jejich plán na zničení Děvína a celé dívčí vzpoury podpořil i kníže, s jehož bojovým plánem muži dívky nakonec porazili a zabili jejich vůdkyni Vlastu.


 

Báje Václava Hájka z Libočan

 

Další zastávkou na cestě za původem dívčí války představuje Kronika česká, kterou sepsal v první polovině šestnáctého století kněz Václav Hájek z Libočan. V období renesance a humanismu se objevila poptávka po kronikách, které by shrnuly dějiny jednotlivých národů od jejich vzniku po současnost a Češi nezůstali stranou. (Nebyli jediní, kdo by po svých kořenech pátral a dokonce i fantastická Hájkova vyprávění působí jako umírněná v porovnání s bizarními teoriemi o příbuznosti Sarmatů a Slovanů, které se tou dobou objevily v sousedním Polsku.) Právě Hájkova kronika posloužila jako hlavní zdroj inspirace pro Jiráska.

 

Základní rozdíl mezi Starými pověstmi českými a Kronikou českou tkví v délce vyprávění. Zatímco Jiráskovým záměrem bylo nejspíše jen seznámit své čtenáře s pověstí a ne sepsat jakousi kroniku pohanského věku, Václav Hájek se tohoto nelehkého úkolu chopil s velkým odhodláním. Jeho verze je tak mnohem obsáhlejší, podrobnější, vystupuje v ní mnohem více postav (byť ty jsou často jen zmíněny jménem a nemají v ději příliš důležitou roli) a obsahuje letopočty. Hlavně se v ní objevují i narážky na mýty o Amazonkách, na něž dívky vzpomínají, aby si dodaly odvahu.

 

[reklama]

 

Podobně jako ve verzi sepsané Jiráskem i v Kronice české se dívky obávají o ztrátu svých svobod a svého postavení. Na rozdíl od svého následovníka ale Hájek vysvětluje mnohem podrobněji, o co přesně v boji proti mužům dívkám jde. Kromě toho, že se jim nelíbily posměšky ze strany mužů, kteří se po smrti mocné kněžny cítili mnohem svobodnější, odmítaly také to, že by si muži měli volit svou manželku a požadovaly, aby ony měly právo volit si takové muže, jaké uznají za vhodné. Později, když muže porazily v bitvě, ke svým válečným cílům připojily ještě požadavky, aby muži nesměli nosit zbraň, aby malým chlapcům byly sekány palce nebo aby muži nemohli jezdit obkročmo na koni. K Přemyslovi proto vyslali posla s Vlastinou žádostí o sňatek, a když odmítl, vyložily si to jako potvrzení svých obav a rozhodly se pro boj.

Na rozdíl od Jiráska popisoval Václav Hájek válečné akce do mnohem větších podrobností. Rozepsal se například o různých lstech, které dívky chystaly na neopatrné muže, zmiňuje horu jménem Vidovle, na níž se dívky scházely k bojovým poradám a Děvín umístil na pražský Motol. Při vyprávění o jeho založení si navíc nevystačil jen s popisem toho, jak svobodomyslné ženy odešly od svých mužů a postavily si pevnost, ale nechal dívky přepadnout již postavený dvorec vladyky Motola, jehož opevnění posléze posílily.

Přepadení Motola, ilustrace k Děginy České w kamenopisně wywedených obrazech předstaweny od sgednocených Umělců Akademie Pražské, Digitální knihovna AV ČR

 

Pozoruhodné je i Hájkova datace dívčí války. Smrt Libuše klade do roku 735, následujícího roku vyhlásily mužům válku a roku 737 dobyly Motol. Do roku 740 spadá v Kronice české první neúspěšný útok mužů na Děvín, Ctirada dívky zabily roku 742 a ženskou vzpouru potlačil kníže Přemysl až roku 743. Pro srovnání historického kontextu: k bitvě u Tours, v níž Frankové porazili arabské vojsko, došlo roku 732 a ve střední Evropě se roku 742 Korutanci s podporou Bavorů utkali s Avary, jež se jim nakonec podařilo porazit.

 

Epika takřečeného Dalimila

 

Dalším významným literárním dílem, které válku mezi pohlavími zmiňuje, je Kronika takřečeného Dalimila. Byla sepsána na přelomu třináctého a čtrnáctého století a jejím hlavním rysem je, že je psána ve verších. Záměrem autora bylo popsat historii Čech od příchodu mýtického praotce Čecha po jeho současnost, a to často v co nejlepších barvách. Největší přínos díla pro rozvoj pověsti o dívčí válce spočívá v obsáhlosti celého vyprávění: v porovnání se strohou Kosmovou zmínkou, jež bude rozebrána dále, představuje na motivy a události bohatý příběh.

 

Právě anonymnímu autorovi, jemuž historiografie přisuzuje jméno Dalimil, vděčíme za většinu motivů, které si s dívčí válkou tradičně spojujeme. Jeho verze příběhu představuje postavu vůdkyně dívek Vlasty a popis válečných akcí obsahuje i lest, kterou dívky přichystaly na vladyku Ctirada. Ta se v nezměněné podobě objevuje později u Václava Hájka a Aloise Jiráska.

 

Casus belli, tedy záminku pro rozpoutání války, v tomto případě představoval muži odmítnutý požadavek, aby ženy vládly české zemi, a aby se muži pouze „drželi rádla“. Když se proti nim chtěli muži vydat na výpravu, kníže Přemysl je od toho odrazoval a argumentoval svým snem, který se velice záhy ukázal jako prorocký, když byli muži lstí poraženi. Právě motiv lsti hraje v Dalimilově podání velice důležitou úlohu, protože právě lstí nakonec muži dívky porazí.

 

[reklama]

 

Při rozboru této varianty dívčí války si musíme položit otázku, odkud její autor čerpal inspiraci. Jak uvidíme dále, Kosmova varianta je velice chudá a neobsahuje prakticky žádné detaily známé z pozdějších podání. Dalimil se netají znalostí antické kultury a dívky nechává mluvit o Amazonkách a jejich válkách s perským králem Kýrem a makedonským vojevůdcem Alexandrem, odtud však bude inspirace pocházet jen stěží. V úvahu přichází i možnost, že si celý příběh vymyslel, na to však obsahuje až příliš odkazů na indoevropské mýty a motivy známé z lidových písní a zvyků, jimž se bude věnovat hlavně nadcházející článek o dívčí válce.

Bitva mezi muži a ženami, ilustrace z Kroniky české, Digitální knihovna AV ČR

Mnohem pravděpodobnější je, že takřečený Dalimil čerpal z nějaké jinde nedochované tradice. Ostatně v oblasti takzvaných starých pověstí českých by to nebylo vůbec ojedinělé, vždyť i jeho podání vyprávění o příchodu praotce Čecha do nové země se v mnohém liší od Kosmova podání, bezpochyby si však detaily, jimiž se obě varianty odlišují, nevymyslel, protože připomínají další vyprávění o záboru země známá ze slovanského kontextu. Zdá se tedy, že jen čerpal z poněkud odlišných zdrojů než pražský kanovník Kosmas s tím, že si snad některé detaily doplnil sám, aby jeho vyprávění zaujalo čtenáře chtivého epického příběhu.

 

Kosmovo vyprávění starců

 

Vůbec nejstarší podání o dívčí válce pochází z první poloviny dvanáctého století a nacházíme jej v kronice vyšehradského kanovníka Kosmy. Jejím klíčovým rysem je jeho krátkost a naprostá absence významných postav, které by svými činy posouvaly děj dále. Protagonisté jako Vlasta nebo Přemysl jsou nahrazeni pouze anonymizovanými „chlapci“ a „dívkami“, které se až do dívčí války věnovaly také činnostem, které tradičně náležely do mužské sféry, jako je boj nebo lov.

 

I v Kosmově verzi si dívky postavily hrad Děvín a chlapci reagovali založením Vyšehradu. Následovalo krátké střetnutí (detaily Kosmas neuvádí), na konci kterého se obě strany dohodly na příměří. Na počest smíření uspořádali třídenní oslavu, na jejímž konci chlapci z dívčího hradu odnesli z Děvína jakési modly Cerery a Baccha.

 

Kosmas pak dodává, že od těch dob po smrti kněžny Libuše žily ženy a dívky tak, jako za jeho časů a ne jako ženy Pečeněhů nebo mýtické Amazonky. Toto je také klíčové pro pochopení, proč se Kosmas rozhodl pověst o „dívčí válce“ zařadit do své kroniky. Jeho záměrem nebylo vyprávět příběh, který by čtenáře zaujal a pobavil, jako to později udělal takřečený Dalimil, ale vysvětlit, jak vznikl řád, který byl jeho čtenářům dobře známý. Dívčí válka tak svým způsobem ukončuje sérii vyprávění objasňujících, jak vznikl společenský řád českého knížectví. Poté, co národ Čechů vznikl, když zabral novou zemi a zvolil si knížete, který mu měl vládnout, byla uspořádána společnost a oběma pohlavím byly rozděleny role, které měly hrát. Do historické doby v Kosmově podání vstupují Češi jako etablované společenství se svou vnitřní hierarchií, jasně určenými vládci a povědomím o sdílené identitě.

 

Pokud se vám tento článek líbil, můžete si přečíst i jeho volné pokračování zde.

 

---

 

Pokud se vám tento článek líbil a rádi byste věděli včas i o dalších, sledujte nás na Facebooku, Instagramu, Twitteru nebo prostřednictvím newsletteru,  případně podpořte fungování projektu na Patreonu. I symbolický příspěvek pomůže. 

 

---

 

 

 

Literatura

 

DALIMIL, Dalimilova kronika, 2011 (dostupné online na https://search.mlp.cz/cz/titul/dalimilova-kronika/3369864/#/dk=key-eq:3370153-amp:titul-eq:true&getPodobneTituly=deskriptory-eq:97604239-amp:key-eq:3369864)

 

JIRÁSEK, Alois, Staré pověsti české, 2020 (dostupné online na https://search.mlp.cz/cz/titul/stare-povesti-ceske/4535511/#/getPodobneTituly=deskriptory-eq:177240871-amp:key-eq:4535511)

 

KOSMAS, Kosmůw letopis český, 2011 (dostupné online na https://search.mlp.cz/cz/titul/kosmuw-letopis-cesky/3370016/#/getPodobneTituly=deskriptory-eq:1683-amp:key-eq:3370016)

 

LIBOČAN, Václav Hájek z, Václava Hájka z Libočan Kronika česká, 1919 (dostupné online na https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:04d47c32-bcab-40f4-bff3-db05e31f0994?page=uuid:49e6a58c-2eac-485e-b990-30ae618bc627)


Odporúčané články:
Komentáre:
Vyhľadávanie

Odoberanie noviniek

Partneri