Od theosofie k ufoslovanství: Sibiřský Asgard prý ukrývá čtyřicet tisíc let staré védy

Především nám schází nějaká reflexe fenoménu „ufoslovanství“ provedená religionisty a jinými badateli oblasti nových náboženských hnutí a západního esoterismu. Z tohoto důvodu má tento článek jen povrchní charakter a pravděpodobně obsahuje některé zavádějící informace či nepřesnosti. Do určité míry je článek také polemický – má upozornit i na na některá nesmyslná tvrzení objevující se v rámci ufoslovanství.

Na začátek ještě k použitému pojmu - ten je samozřejmě označením z vnějšku a má dehonestující charakter. Někdy se také používá pojem védismus, který odkazuje na ústřední prvek celého ufoslovanství – takzvané Slovansko-árijské védy, které jsou podle příznivců hnutí starobylým textem o slovanských dějinách a náboženství, podle snad všech ostatní velmi chabé falsum. 

[reklama]

Výraz védismus však označuje také historické náboženství Indoárjů, které je předchůdcem dnešního hinduismu, a navíc je ještě užíván některými slovanskými pohany pro jejich náboženství, takže se budu snažit tomuto slovu pro zachování jednoznačnosti vyhnout. O hnutí se někdy také mluví jako o ynglinzích (k původu pojmu se hned dostanu). Ale jak se zdá, tak především v českém a slovenském kontextu je fenomén ufoslovanství na ynglinzích závislý ne zcela přímo, proto se mu také raději vyhnu v případě, že budu hovořit o obecnějších věcech.

Ynglingstická církev
Jedním z mála prvků, které můžeme označit v rámci ufoslovanství za jednotící, je obliba takzvaných Slovansko-Árijských védů (dále SA védy), které jsou ústředními texty náboženské organizace Staroruská ynglingstická církev pravoslavných starověrců-ynglingů (Древнерусская Инглиистическая Церковь Православных Староверов–Инглингов). K jejímu názvu lze poznamenat, že výraz yngligové odkazuje na polomytickou švédskou dynastii, odvozující svůj původ od boha Yngviho-Freye, známou především ze Ságy o Ynglinzích. Podle tohoto hnutí však slovo yngling znamená „původní posvátný oheň“, což má být jakýsi Prvotní hybatel. Výrazy pravoslaví a starověrectví v tomto případě pak neodkazují na křesťanskou pravoslavnou církev a na starověrce, pravoslavné hnutí odmítající reformy církevní reformy ze 17. století, ale tyto pojmy mají v rámci organizace vlastní významy. Také je nutno poznamenat, že slovo „pravoslaví“ užívají pro své náboženství i někteří slovanští novopohané.

Ynglistická církev byla založena v raných devadesátých letech Alexandrem Chinevičem, neboli „páterem Dijem“ v sibiřském Omsku. V roce 2009 pak byla zakázána s poukazem na „rozněcování etnické nenávisti“. Církev opravdu měla zjevně rasistický a ultra-nacionalistický charakter, podle Kaariny Aitamurto však byla mnohem méně orientována na reálnou politiku, než některé rodnověrské organizace tíhnoucí ke krajní pravici. ARICOOBI (anglická zkratka Ynglingské církve) o sobě v době svého vrcholu prohlašovalo, že má kolem deseti tisíc členů, ale toto číslo je pravděpodobně přehnané. Nelze však popřít, že množství prodaných „véd“ tohoto hnutí se počítá na několik tisíc.
 

Posvátné texty Ynglistů jsou již zmíněné Slovansko-árijské védy, údajně sepsané před čtyřiceti tisíci lety, jimiž měli být ovlivněny i védy indické. Jejich originál má být zapsán na tabulkách z drahých kovů a přechováván veleknězi Ynglistické církve. Severské Eddy jsou zase údajně překladem těchto textů do latiny (sic!) a další špatné překlady prý kolují už dlouho po západním světě, kde inspirovali různá díla z žánru science fixtion – tím je vysvětlováno, proč inglingové věří v hvězdné brány velmi podobné těm z populárního filmu a seriálu. 

První véd se skládá z Knihy moudrosti Peruna a Ságy o Ynglinzích, druhý z Knihy světla a první části Slova Moudrosti Volchva Velimudra. Třetí zahrnuje knihu Ynglismus: dávná víra slovanských a árijských národů a druhou část Slova Moudrosti, čtvrtý Zdroj života a Bílou cestu. Pátá část není kanonickou součástí védů a zahrnuje Slovanské vnímání světa: Potvrzení Knihy světla.

[reklama]

Učení církve představuje osobitý mix pravoslavného křesťanství, slovanského náboženství, indických náboženství, a jak ukážu dále, také teosofie. Kromě toho čerpá i ze severské mytologie, což se odráží kromě užití jména Yngvi také jejich označením naší planety – Midgard, nebo Omsku – Asgard. 

Učení ynglingů je zjevně dualistické – zahrnuje příběh o souboji sil Světla a Temnoty, přičemž na úrovni pozemských záležitostí je Temnota ztotožněna především se západním světem, Židy a do jisté míry i s křesťanstvím. Ostatně i slovo historie podle ynglingů znamená „z Tóry“ a má odkazovat na údajné falšování dějin židovským národem. Protizápadní sentiment se objevuje v historii údajných peripetií provázejících vydávání SA védů – Petr I. a Chruščov je měli zakázat, Stalin naopak povolit.

Není však zcela jasné, jaké je spojení mezi Ynglingstickou církví a mezi následovníky obdobných myšlenek v Česku, na Slovensku nebo třeba v Německu. Nepochybné je, že na českých a slovenských stránkách nalezneme přímé odkazy na SA védy, ale nakolik názory těchto lidí odpovídají ynglistickým a jestli existuje také nějaké významější kontakty, zůstává otázkou. Zdá se, že kromě ynglistického učení tito lidé synkretizují i myšlenky jako je Velká Tartárie, etruské Slovany Antonína Horáka a další formy alternativní religionizity nebo třeba konspirační teorie, a vytváří tak specifickou a lokální podobu širšího fenoménu.

Písmo a poesie

Údajná existence starobylých slovanských textů samozřejmě vyžaduje existenci písma předcházejícího hlaholici a cyrilici. Nejsem si zcela jist, jak je toto písmo nazýváno yglingy, ale na českém internetu je často označováno jako bukvice a jedná se o jakousi rozšířenou hlaholici – znaky které v ní chybí byly údajně odstraněny protože byly napojeny na „vyšší vědění“. Také mají existovat slovanské runy, zvané karuna, prý identické s vinčanskými znaky.

Idea slovanského písma je také ustředním prvkem organizace VseJasvetnaja Gramota, jejíž učení vzniklo v raných devadesátých letech pod vedením Niny Beljakové a Ananije Abramova. Podle této skupiny mělo starobylé ruské písmo 147 znaků, které byly naplněny mystickým věděním – snad jde o rozšířenou hlaholici, o které hovořím výše. Od této organizace také pochází idea ruského božstva Ra, které nejspíše nemá být totožné se svým egyptským jmenovcem, ale má být starobylým jménem pro řeku Volhu. Yngligové mají namísto Raa nejvyššího boha jménem Ramha, jehož vztah k Yngly jakožto prvotními hybateli není zcela jasný.

Idea slovanského předkřesťanského písma není nijak nová a je rozšířena i mezi některými slovanskými novopohany, ale je z mnoha důvodů absurdní. Kromě toho, že pro jeho existenci neexistují historické ani archeologické doklady, tak důraz, jaký na něj jeho zástánci kladou, vychází z hodnot židokřesťanské kultury (která je jimi paradoxně nenáviděna), jež klade velký důraz na písmo a jeho kulturu. Indoevropané měli obecně k písmu nedůvěru, zvláště co se týče posvátných textů. Například indické védy byly písemně zaznamenány nejspíše celá staletí po svém vzniku. Germáni sice užívali písmo i před svou christianizací, nikoliv však k záznamům textů, ale pouze k vytváření krátkých nápisů a k magickým účelům. O Slovanech, především polabských, můžeme předpokládat, že měli k písmu přístup a přesto se zdá, že neměli touhu zaznamenat svou mytologii.

[reklama]

Fakta uvedená v posledním odstavci jsou z akademického hlediska těžko popiratelná, ale je zjevné, že ufoslované, kteří chápou výstupy akademické bádání jako nástroj sil Temnoty, je těžko mohou přijmout za své. Chtěl bych však alespoň poukázat na jeden aspekt, který může být těžko falšován jakýmkoliv způsobem a tím je estetická stránka. Starobylé indoevropské básnické skladby, které jsou uznávány akademickými badateli jako pravé, představují i pro moderního člověka velmi kvalitní poesii, ať už mluvíme o Iliadě, Rgvédu nebo o eddických písních. Jakýkoliv úryvek z SA véd a obdobných textů však s kvalitní poesií nemá společného vůbec nic. Fakta se dají falšovat, krása však nikoliv.

Kořeny a inspirace

Velká část myšlenek ufoslovanství není v zásadě příliš nová a lze je sledovat až k nejvýznamnější esoterické organizace moderního Západu: Theosofické společnosti Heleny Petrovny Blavatské založené v roce 1875. Je ironií, možná však nikoliv náhodou, jak mocně se uchytili myšlenky Blavatské, původem ruské šlechtičny, po více než stu letech právě v její rodné zemi. V každém případě Theosofická společnost stála u zrodu či popularizace mnoha představ a konceptů, které nejsou známy jen lidem angažovaným v esoterismu, ale také téměř každému, kdo konzumuje západní popkulturu. Tato organizace také stála na počátku popularizace indických náboženství, jak hinduismu tak buddhismu, na Západě. Ač už dříve byly Evropané a Američané Indii fascinováni, tak až vliv theosofie učinil náboženství pocházející z této země pro ně legitimní možností v otázce jako vírou následovat.

Inspirace indickými tradicemi je zjevná i v rámci ufoslovanství a dá se říci, že je výraznější než v rámci jiných forem současné esoterické religiozity. Věří se například na čakry, těch však není sedm jak v indické tradici, ale devět, a je praktikován i takzvaný „južismus“, jakási slovanská jóga. Idea speciálního vztahu mezi Ruskem a Indií, respektive Asií obecně, má v ruském myšlení hluboké kořeny a Rusové svou zemi někdy chápou jako „most mezi Východem a Západem“. Tato myšlenka byla obzvláště prominentní v rámci euroasianismu, politického hnutí mezi ruskými emigranty ze Sovětského svazu, jehož myšlenky byly v posledních desetiletích znovu přivedeny na svět například Aleksandrem Duginem, hlavním ideologem ruské Národně bolševické strany. Je však nutno poznamenat, že do jisté míry se tyto theosofické a indické vlivy projevují i v „mainstreamovém“ ruském rodnověří, k jehož občasné nerozlišitelnosti od ufoslovanství se také dostanu.

Teosofickou inspiraci lze také hledat v konceptu tajných či ztracených říší, namísto Agharty a Šambaly tak u ufoslovanů nalezneme například Tartárii a Rasénii. Tartárie má být nikoliv raně novověkým označením pro oblasti zasažené středověkou expanzí Mongolské říše, ale velkým a mocným politickým celkem, který z dějin vymazali Romanovci, když nastoupili na ruský trůn. Rasénie má zase být oblastí, kterou osídlili v dávnověku příslušníci bílé rasy – dnešní Rusko a okolní území.

Více než samotnou theosofii však ufoslovanství připomíná jedno z hnutí z theosofie vycházející: ariosofii. Theosofie klade velký důraz na učení o „kořenových rasách“, mezi které patří například Hyperborejci, Atlanťané či Árijci, ale ač může být z dnešního pohledu chápána jako poněkud rasistická, tak je v zásadě universalistickým hnutím. To už však neplatí o ariosofii, která kvetla v Německu a Rakousku přibližně od konce 19. století a která spojila myšlenky theosofie s myšlenkou o absolutní nadřazenosti a okultních schopnostech Árijců – tedy Němců. Zdá se však, že v rámci ufoslovanství je podobnost způsobena spíše stejným uchopením theosofických myšlenek, než přímou inspirací z ariosofického hnutí.
 

Ufoslovanství, jak už označení napovídá, má také leccos společného s tím, co se označuje jako ufokulty nebo nebo náboženství ufo. V rámci esoterismu a nových náboženských hnutí byl rozmach zájmu o obyvatele jiných planet spojen především se spiritualismem druhé poloviny 19. století, ale i s již zmíněnou Theosofickou společností. Tady nelze zapomenout, že víra v inteligentní život na různých planetách Sluneční soustavy byla ještě na počátku 20. století poměrně široce rozšířená. Později, v době rozmachu ufokultů po druhé světové válce, se však tyto představy stáhly do duchovního undergroundu.

V rámci ynglismu a ufoslovanství měl navíc nejspíše vliv i ruský kosmismus, filosofické hnutí přelomu 19. a 20. století, které pozoruhodným způsobem kombinovalo materialismus a esoterismus, a jehož vliv přetrvával ještě hluboko v sovětské éře. Kosmisté byli radikálními antropocentristy, kteří věřili že člověk jako jedinec i lidstvo jako celek dosáhne skrze technologický pokrok Božství či Boha stvoří – druhý z konceptů propagovala část raných bolševiků jako takzvané Bogostroitel'stvo. Jak to však je s ynglistickými názorem na propojení mezi dějinami pozemskými a kosmickými se mi nepodařilo dohledat. K ilustraci toho, jaká je ufoslovanská představa historie Země a lidstva, si však lze přečíst následující článek: http://www.slovanskakosile.cz/o-slovanskych-dejinach/projekt-svate-rasy-na-midgard-zemi-a-jeho-naruseni/, který tak nějak v kostce shrnuje základní názory v těchto záležitostech.

[reklama]

Pohanství

Vztahu mezi Ynglistickou církví/ufoslovanstvím a současným slovanským pohanstvím/rodnověřím se dá charakterizovat jako vzájemná nenávist. Ruskými rodnověrci je hnutí často obviňováno z komercionalismu, autoritářství a především z toho, že nenáleží k pohanství, ale k New Age. Člověk by mohl být v pokušení chápat ufoslovanství jako hnutí odvozené z teosofie a New Age, které na sebe vzalo slovanskou formu – jména božstev a konceptů nebo třeba estetiku, ale pro neznalého pozorovatele může být rozlišit mezi oběma fenomény nesnadným úkolem. 

Hranice mezi novopohanstvím a New Age je často nejasná i v západním světě, ač pokud by jsme obě hnutí posuzovaly podle ideálních příkladů, zjistíme, že jsou v mnoha aspektech naprostými protiklady. 

Současné pohanství na Západě od svých počátků prodělalo jakousi „denewageizaci“ a z velké části se jeho pohled na dějiny lidstva v zásadě příliš neliší od pohledu akademického. To však neplatí o ruském rodnověří, ač se zdá, že v posledních letech v něm dochází k podobnému procesu. I když ruští rodnověrci halasně odmítají SA védy, stále mnoho z nich uznává jiné zjevné falsum – Velesovu knihu, jako autentické dílo, stejně jako jsou obě skupiny výrazně ovlivněny různými moderními esoterickými koncepty a také zastávají vypjaté ultra-nacionalistické a rasistické názory. Dalo by se snad do jisté míry říct, že yngligové mají negativnější názory na polytheismus, rovnost pohlaví, sexualitu a konzumaci alkoholu, ale ani v těchto případech nemusí být hranice vždy zcela jasná. Jen ti mimozemšťané se v rámci rodnověří nejspíše opravdu neobjevují.

Udělat jasnou dělící čáru „ufoslovanstvím“ a „slovanstvím“ však může být někdy těžké i v českém kontextu. Příkladem může být vyjádření Slovanského kruhu proti SA védám, odkazované na konci článku, které obsahuje mimo jiné vyjádření pana Kozáka, který je přesvědčen, že původním jazykem Indoevropanů byl védský sanskrt, nikoliv praindoevropština - „uměle a slepecky vytvářená smíšenina západních vědců“ a že védská, tentokrát ta indická, tradice kvetla již 8 tisíc l. př. n. l. v maloasijském Çatal Hüyük.

-

Ak oceňujete našu prácu, prosíme, podporte fungovanie projektu na Patreone. Aj symbolický príspevok pomôže.

-

Články, literatura a odkazy
Vzhledem k výše zmíněnému nedostatku zdrojů jsem kromě obecné akademické literatury o západním esoterismu, využité při zjišťování informací o kořenech hnutí, byl závislý především na výborné práci Paganism, Traditionalism, Nationalism: Narratives of Russian Rodnoverie Kaariny Aitamurto z roku 2016. Z různých článků o ufoslovanství, v zásadě zamyšlených jako kritika, lze uvést následující:

* https://slovanologie.blogspot.com/2020/12/proc-lide-veri-ufoslovanskym-nesmyslum.html Zamyšlení na Slovanologii o ufoslovanstvím a tristní úrovní výuky dějepisu

* https://www.zemislav.eu/ked-odrkyvaci-dejin-mlcia/ Zemislavova úvaha o motivacích ufoslovanů

* http://www.slovanskykruh.cz/2018/06/slovansko-arijske-vedy/ - vyjádření zástupců rodnověrské organizace Slovanský kruh proti SA védům

A na závěr, ač nelze vždy spoléhat na Wikipedii, tak tento anglický článek je dobře zdrojovaný a přináší užitečný základní přehled:

* https://en.wikipedia.org/wiki/Ynglism