Takzvané staré pověsti české mohou skrývat překvapivé mytologické motivy. Jednou z nich je i vyprávění o dívčí válce.
Dívčí válka patří do cyklu pověstí, které máme neodmyslitelně spojeny s naší národní identitou. Odkud se ale vyprávění o válce mezi muži a ženami vzalo?
Jednou z vecí, ktorá nás odlišuje od našich prapredkov je, že praveké kultúry nepoznali písmo. Gramotnosť vedie k úplne inému zaobchádzaniu s informáciami – ich šíreniu v priestore a zachovaniu v čase. Pravekí ľudia tento problém riešili napr. aj pomocou tzv. pamäťových špecialistov, alebo zdieľaním symbolov a znakov so všeobecne platným a zrozumiteľným alebo naopak špecificky diskriminujúcim významom (významom známym užšiemu okruhu osôb). V súčasnosti pozná dopravné značky takmer každý – aj nevodiči. Rovnako rozumieme ikonám na displejoch alebo emoji.
Kráva zaujímala v indoevropské kultuře speciální místo. Stáda hovězího dobytka byla měřítkem bohatství, a tak i symbolem statutu svého vlastníka, jeho moci a vlivu. V tomto článku se však podíváme na krávu ve smyslu samice skotu [1], která měla výrazně mateřské konotace a jako taková byla přirovnávána k samotné Zemi, která nabízí svou širou náruč svým dětem – lidstvu neboli pozemšťanům.
Mezi známějšími slovanskými božstvy je Simargl asi tím nejzáhadnějším. Nedostatek informací ponechává badatelům pouze etymologické spekulace. Tento bůh je pro nás totiž jen holé jméno zmíněné v Pověsti dávných let a Kázání jakéhosi milovníka Krista.
Dobrotivý a múdry „otec“ biblického Boha Otca v nebiblických prameňoch doby bronzovej a doby železnej.
Čelenky patria v staršej dobe bronzovej (2300/2200 – 1600 pred n. l.) medzi pomerne zriedkavé nálezy. Okrem hromadných nálezov ich nachádzame takmer výlučne v ženských hroboch [1]. Jeden z výnimočných exemplárov sa podarilo objaviť v moravskej obci Pravčice.
Můžu se to zdát zvláštní, ale vlk patří k těm zvířatům, která mají, alespoň v indoevropském kontextu, své místo ve svatební symbolice.
Co vůbec znamená žít „po vlčím způsobu“? Pro mnoho indoevropských národů byla odpověď na tuto otázku nejspíše jasná: loupit, útočit ze zálohy, ukrývat se a znásilňovat. Tedy žít způsobem, který je nevhodný pro řádného člena komunity, tím méně pro odvážného a čestného válečníka.
Mytológia starých severanov bola zrejme zásadne odlišná od mytológie ich predkov, ktorí žili len o niekoľko storočí skôr.
V našich představách byl svět předkřesťanských Slovanů plný magie. Představujeme si že každodenní činnost byla spojena se zaklínadly, požehnáními, kletbami a věštěním – pohané dávných časů žili v okouzleném světě, kde potkávali magii na každém kroku. Takový pohled nemusí být zcela mylný, ale je s ním spojena závažná otázka: je v případě různých praktik, které dnes nazýváme „magií“, opravdu na místě mluvit o magii? A je na místě chápat provozovatele „magie“ jako náboženskou elitu ve slovanské společnosti?
V Archeologickom múzeu SNM v Bratislave sa nachádza zvláštny predmet pochádzajúci z čias Rímskej ríše. Ide o tzv. magickú gemu, teda opracovaný drahý kameň pokrytý záhadnými symbolmi a nápismi.
Veles (alternatívne Volos) sa niekedy považuje za vládcu slovanského záhrobia, boha mágie, či dokonca za úhlavného nepriateľa Perúna. Podľa iných bádateľov vieme o Velesovi jedine to, že bol bohom dobytka. A dokonca sa vyskytli názory, podľa ktorých nešlo o pôvodného slovanského boha, ale len o neskorú „zľudovenú verziu“ Sv. Blažeja.
V tomto článku prozkoumáme motiv prvotní androgynity – jednoty mužského a ženského, čímž navážeme na předchozí článek o indoevropském *Jemovi „Dvojčeti“ a jeho vztahu k postavě Kosmického obra – prvotní bytosti, z jejíhož těla vznikají jednotlivé složky světa. Také konečně představíme běloruský lidový příběh o knížeti Bájovi, který může být *Jemovým dědicem a který je doprovázen dvěma psi, což je důležitý motiv odkazující na jeho podsvětní charakter. Nakonec se podíváme na motiv „obkroužení světa“, prvotního vyznačení hranic lidského světa, a na jeho možnou souvislost s *Jemovými činy.
Rôzne indície naznačujú, že staroseverský Týr pôvodne zastával významnejšiu funkciu, než mu pripisujú islandské pramene z neskorého stredoveku. Avšak akú významnú?
Rozprávka o Šípkovej Ruženke vychádza zo stredovekých príbehov, ktoré rozhodne neboli vhodné pre deti: princ totiž princeznú v spánku prakticky znásilnil. Odkiaľ však pochádzajú tieto stredoveké predlohy?
Pred starou budovou Slovenského Národného Divadla stojí fontána. Pochádza z roku 1888. Ako dieťa som obdivoval rakov a korytnačky a ďalšie vodné zvieratá, ktoré ju zdobia. Na vrchole je bronzová socha orla a na nej chlapček s lampou – ide o Dia v podobe orla ako unáša Ganyméda. Bratislavčania však o nej majú inú povesť. Spomínam si, že otec mi ju rozprával, aj keď som si ju už nepamätal a dohľadal si ju až neskôr. Orol a chlapec mali zachrániť kedysi mesto.
V indoevropských mytologiích nalezneme rozvinuté mýty, i pouhé sporé a záhadné zmínky, o jedné zajímavé postavě, která stojí mezi lidským a božským, a jejíž rekonstruované praindoevropské jméno zní *Jemos „Dvojče“. K dědicům této postavy patří hinduistický bůh smrti Jama, perský mytický král Jima, římský Remus, germánský první člověk Tuisto a snad také lotyšský bůh úrody Jumis a severský Ymi, prapředek protivníků bohů.
Kto je Lilit? Milenka Satana a matka démonov, uchvatiteľka osamelých mladíkov, vrahyňa nemluvniat alebo divoká a nezávislá žena, ktorá sa odmietla podrobiť vôli muža aj Boha?
Vzácne nálezy zo Zohora a Dvorov nad Žitavou môžu predstavovať doklady slávností jari spred dvetisíc rokov.
U Indoeurópanov patrila obeta koňa k najvyšším náboženským praktikám, spájaným s kráľovskou mocou. Môže s ňou súvisieť pozoruhodný nález z Nitry?
Unikátny nález z doby bronzovej, objavený neďaleko Rimavskej Soboty, evokuje prestížne dievčenské hroby z Dánska.
Opět nastává jaro a na mnoha místech střední Evropy probíhá, nebo by alespoň za normálních dob probíhal, starobylý obřad zvaný vynášení Smrti.
Mokoš představuje mezi slovanskými božstvy zvláštní úkaz. Nejen že je jedinou výraznou bohyní, kterou máme doloženou z písemných pramenů, ale také je, spolu s Perunem a Velesem, jediným božstvem, u kterého nám kombinace dobových zdrojů, etymologie, srovnávací mytologie a folklóru vyjevuje skutečně plastický obraz.
Vlk Indoeurópanov spája, medveď rozdeľuje. Podľa niektorých bádateľov kvôli magickej sile slova. Podľa iných kvôli náboženskej úlohe medveďa u etník obývajúcich lesy severu.