Koledování dnes vnímáme jako svého druhu dětskou hru: skupina mladých chlapců se dvakrát do roka vydává po domech a snaží se vybrat buď peníze na charitu či získat plné tašky sladkostí a vajíček. Ve skutečnosti však jde o starobylý zvyk, sahající svým původem hluboko do předkřesťanských časů, který úzce souvisí s vírou v návrat zemřelých o našich nejdůležitějších svátcích – Vánocích.
Keďže k oslavám Vianoc (pre niektorých z nás slnovratu) pre mnohých neodmysliteľne patria knižné dary – či už blízkym, alebo hoci aj sebe samému :) –, prinášame niekoľko odporúčaní, ktoré, pevne veríme, našich čitateľov zaujmú.
Takzvané staré pověsti české mohou skrývat překvapivé mytologické motivy. Jednou z nich je i vyprávění o dívčí válce.
Dívčí válka patří do cyklu pověstí, které máme neodmyslitelně spojeny s naší národní identitou. Odkud se ale vyprávění o válce mezi muži a ženami vzalo?
Jednou z vecí, ktorá nás odlišuje od našich prapredkov je, že praveké kultúry nepoznali písmo. Gramotnosť vedie k úplne inému zaobchádzaniu s informáciami – ich šíreniu v priestore a zachovaniu v čase. Pravekí ľudia tento problém riešili napr. aj pomocou tzv. pamäťových špecialistov, alebo zdieľaním symbolov a znakov so všeobecne platným a zrozumiteľným alebo naopak špecificky diskriminujúcim významom (významom známym užšiemu okruhu osôb). V súčasnosti pozná dopravné značky takmer každý – aj nevodiči. Rovnako rozumieme ikonám na displejoch alebo emoji.
Pro porozumění avarským dějinám je klíčové pochopit, co jejich společnost drželo pohromadě. Teprve potom zjistíme, co je hnalo za kořistí a vysokým tributem.
Ak chceme porozumieť, odkiaľ sa vzali pyramídy v Gíze, musíme pozornosť zamerať mimo gízsku plošinu... na historické a náboženské súvislosti. Širší kontext, ktorí fantasti, čo pyramídam v Gíze pripisujú absurdne starý vek, tak radi ignorujú.
Kráva zaujímala v indoevropské kultuře speciální místo. Stáda hovězího dobytka byla měřítkem bohatství, a tak i symbolem statutu svého vlastníka, jeho moci a vlivu. V tomto článku se však podíváme na krávu ve smyslu samice skotu [1], která měla výrazně mateřské konotace a jako taková byla přirovnávána k samotné Zemi, která nabízí svou širou náruč svým dětem – lidstvu neboli pozemšťanům.
Poetické formulácie vyplývajúce z „posadnutosti“ slávou odhaľujú, že veľkolepé indoeurópske hrdinské príbehy spájajú korene siahajúce do obdobia pred viac ako 5000 rokmi – do obdobia neskorých Praindoeurópanov.
Čo všetko zahmlieva hľadanie identity obludného zabijaka, ktorý v 18. storočí v odľahlom francúzskom regióne Gévaudan zabil viac ako sto ľudí? A o čom vypovedá historický kontext útokov – môže práve on poskytnúť presvedčivé indície, čím bola Gévaudanská beštia skutočne zač?
Kočovní Kumáni jsou v porovnání s mnohem slavnějšími Huny, Avary a Mongoly opomíjeni, navzdory tomu, že výrazně zasáhli do dějin Uher a celé střední Evropy. Abychom pomohli s šířením povědomí o těchto nomádech, jsme se obrátili na Michala Holeščáka, vědeckého pracovníka SAV a položili mu několik otázek o životě ve stepi, kumánské historii a ztvárnění života kočovníků v popkultuře.
Mezi známějšími slovanskými božstvy je Simargl asi tím nejzáhadnějším. Nedostatek informací ponechává badatelům pouze etymologické spekulace. Tento bůh je pro nás totiž jen holé jméno zmíněné v Pověsti dávných let a Kázání jakéhosi milovníka Krista.
Prvá podrobná archeogenetická štúdia zameraná na populačnú históriu konkrétneho regiónu odhalila viaceré doposiaľ nerozpoznané migrácie.
Tešiť sa môžete aj na exkluzívny obsah. (Link v článku.)
Pred takmer tritisíc rokmi vznikli na našom území reťazce väčších či menších drevozemných opevnení, niekedy v konštrukcii využívajúcich i kameň. Podľa archeológa Ladislava Veliačika ich len v rámci areálu lužickej kultúry vyrástlo zhruba 80 [1]. Zvyšky niektorých dodnes dosahujú monumentálne rozmery. Čo viedlo k ich vzniku?
Dobrotivý a múdry „otec“ biblického Boha Otca v nebiblických prameňoch doby bronzovej a doby železnej.
Čelenky patria v staršej dobe bronzovej (2300/2200 – 1600 pred n. l.) medzi pomerne zriedkavé nálezy. Okrem hromadných nálezov ich nachádzame takmer výlučne v ženských hroboch [1]. Jeden z výnimočných exemplárov sa podarilo objaviť v moravskej obci Pravčice.
Geológia vyvoláva všemožné asociácie – kamene, nerasty, skameneliny, bane, minerály, drahé kovy. Tí zasvätenejší si možno predstavia pivo, geologické kladivo či dokonca vrt. Na geologická mapu si zrejme nespomenie nik, hoci ide o základný pracovný nástroj geológov.
V renesančním Polsku se rozšířila móda spojovat Slovany se starověkými Sarmaty. Tato teorie se později ukázala jako nesprávná, raně novověkému polsko-litevském státu však pomohla vybudovat novou ideologii, která dokázala nesourodý útvar udržet pohromadě.
Můžu se to zdát zvláštní, ale vlk patří k těm zvířatům, která mají, alespoň v indoevropském kontextu, své místo ve svatební symbolice.
Každý pozná Keltov, Rimanov, starovekých Grékov či Peržanov. O Skýtoch sa však nenatočili filmy, ani seriály, hoci boli v staroveku nemenej významným kmeňovým zoskupením.
Neďaleko Košíc v katastri obce Nižná Myšľa stálo v dobe bronzovej jedno z najväčších a najvýznamnejších súdobých opevnených sídlisk. Osídľoval ho ľud otomanskej kultúry, či správnejšie otomansko-füzesabonského kultúrneho komplexu. V miestnom archeoskanzene sa 21. 8. uskutoční demonštrácia zbraní a vojenstva doby bronzovej a stredoveku. Opätovne sme sa teda obrátili na Štefana Olšava, jedného zo spoluorganizátorov podujatia a doktoranda na Archeologickom ústave SAV v Nitre, aby našim čitateľom povedal pár slov o „bojovníkoch doby bronzovej“.
Geoinformatik Tibor Lieskovský odhaľuje často celkom nebadané stopy dávneho osídlenia. Okrem výskumu na našom území sa zúčastnil taktiež najväčšieho archeologického lidarového projektu na svete v Guatemale. Ako sa vo svetle lidarových dát líšia archeologické pamiatky „krajiny Mayov“ od tých zo Slovenska? Čo všetko odkryli a dokážu odkryť lidarové výskumy? A prečo sa pri využívaní tejto metódy vynárajú zásadné morálne a etické dilemy?
Ilýri žili na Balkáne. Ilýri žili v strednej Európe. Ilýri žili vo východnej Európe. Ilýri žili v Malej Ázii. Ilýri žili na Apeninskom polostrove. Ilýri žili na Britských ostrovoch. Zdá sa vám to prehnané? Nie ste sami.
Co vůbec znamená žít „po vlčím způsobu“? Pro mnoho indoevropských národů byla odpověď na tuto otázku nejspíše jasná: loupit, útočit ze zálohy, ukrývat se a znásilňovat. Tedy žít způsobem, který je nevhodný pro řádného člena komunity, tím méně pro odvážného a čestného válečníka.