V predstave Ericha von Dänikena a ďalších nadšencov „votrelcov dávnoveku“ vystupujú tzv. Strážci ako kľúčoví mimozemskí aktéri v dejinách ľudstva. A potomkovia, ktorých splodili s ľudskými dcérami – tzv. Nefilim sa pre zmenu často vnímajú ako doklad existencie ľudsko-mimozemských hybridov, alebo prinajmenšom „rozprávkovo urastených“, tj. biologicky nerealistických humanoidných obrov. Pozrime sa však na tieto mýtické príbehy nie „perspektívou Star Treku“, ale perspektívou poznatkov o povahe a vývoji semitskej a izraelitskej mytológie.
Ako dokázali starovekí Egypťania opracovať kamene? Odpoveď je jednoduchá - čerpali z milióny rokov starej tradície. Nálezy prvých kamenných nástrojov svojim vekom (3,3 milióna rokov) dokonca predchádzajú prvé nálezy pozostatkov rodu Homo [1]. Bazalty a fonolity, z ktorých sa tieto najstaršie kamenné nástroje zhotovovali, patria medzi veľmi pevné horniny. Napriek tomu (či skôr práve preto) si ich naši predchodcovia vybrali ako materiál na nástroje.
Kůň je zvířetem, na kterém jezdí králové, knížata i prezidenti, jezdecká socha s nějakým politickým vůdcem se tyčí na Václavském náměstí, na římském Kapitolu, na Trafalgarském náměstí a dokonce i v areálu university ve Washingtonu D. C. Kůň je zvíře aristokratické, hrdinské, „zvíře pro rytíře“. To se odráží v německém Ritter „jezdec, rytíř“ nebo francouzském chevalier „rytíř“ jehož původ sahá až k latinskému cabbalus „kůň“.
Aké účinné boli nástroje starovekých Egypťanov a čo o nich vieme? Odpovedá archeológ a egyptológ Martin Odler, ktorá na rozdiel od „tradičných“ archeológov skúma nielen tvary, ale aj chemické a fyzikálne vlastnosti dávnych artefaktov.
Na sklonku osmého století se pozornost franckého krále Karla Velikého obrátila na východ do zemí v povodí Dunaje. Po krátké diplomatické předehře následovala série tažení, která nakonec vedla k zániku Avarského kaganátu.
Laponsko (Sápmi) se rozprostírá přes severní část celého skandinávského kontinentu a zasahuje až na ruský poloostrov Kola. Lingvisticky spadají Sámové do ugrofinské jazykové skupiny.
Pokiaľ sa „tajomstvá pyramíd“ snažíte odhaliť na základe seriózneho výskumu, a nie fantastických špekulácií, okrem staroegyptských písomných prameňov a vyobrazení, ktorým sme sa venovali nedávno, sa môžete oprieť aj o množstvo archeologických zistení.
Podporte naše interaktívne prednášky pre základné a stredné školy, ktoré popularizujú dávne aj pradávne dejiny, prírodné vedy a kritické myslenie.
Kyjevská Rus přijala křesťanství roku 988, když byly po svatbě knížete Vladimíra s byzantskou princeznou Annou Porfyrogennétou pokřtěni všichni obyvatelé Kyjeva. Perunova modla byla svržena do Dněpru, Volosova do Počajny a počalo se s stavbou Desátkového chrámu zasvěceného Zesnutí přesvaté Bohorodice. V písemných pramenech to vypadá jako velký triumf nového náboženství.
Je to prístup k dôkazom, ktorý by nemohol byť odlišnejší: archeológovia pri svojich tvrdeniach o dávnych monumentoch opierajú o ich kultúrny a historický kontext; naproti tomu spisovatelia kníh o „záhadách“, ktorí spravidla nikdy nič reálne neskúmali, selektívne vyberajú, zveličujú a dokonca prekrúcajú zdanlivo hodiace sa zistenia iných ľudí. A kultúrny a historický kontext ignorujú.
V rokoch 2016 – 2019 som ako zamestnanec SNM – Archeologického múzea podvedením Z. Farkaša podieľal na ďalšej sezóne archeologického výskumu v Senici na polykultúrnej lokalite v polohe Párovce. Na jar v roku 2017 som pri skúmaní hrobu zo staršej doby bronzovej odhalil aj časť sídliskového objektu, ktorý ho porušil – pri jeho výkope odkopali časť hrobu aj s lebkou kostry.
Díky kronikářské tradici východořímské říše existuje o dějinách raných Slovanů na dolním Dunaji dostatek zpráv. I přesto nepatří k těm nejznámějším, i když skrývají takovou zajímavost, jako je východořímsko-antská federátní smlouva.
Okrem otázky, prečo dosahovali neolitické dlhé domy tak zdanlivo prehnané rozmery, čelí výskum týchto stavieb aj ďalšej záhade: prečo ich veľkosť tak extrémne kolísala?
V rámci východoslovanské mytologie existují božstva, o kterých toho víme tolik, že jejich základní obraz je podle drtivé části badatelů totožný a jejichž obraz je poměrně plastický. To platí o Perunovi, Velesovi a z velké části také o Mokoš.
Úsvit poľnohospodárstva sa na našom území spája s jednou z najväčších záhad mladšej doby kamennej.
Začiatkom 2. storočia otriaslo komunitami raných kresťanov radikálne tvrdenie filozofa a teológa Markióna. V spise Antitézy tvrdil, že zlostný a pomstychtivý boh Starého zákona nemôže byť tým istým bohom ako milujúci a odpúšťajúci boh, o ktorom hovoril Ježiš. Pochopiteľne, Markióna neskôr vyhlásili za heretika. Starý zákon však skutočne obsahuje množstvo pasáží, ktoré sú v ostrom rozpore s predstavou dobrotivého a milostivého božstva, za ktorého považujú boha Biblie jeho vyznávači, ale aj mnohí ľudia, ktorí sa inak o náboženstvo hlbšie nezaujímajú.
Má vůbec smysl v kontextu indoevropských náboženství mluvit o ráji? Není myšlenka posmrtné odměny pro ctnostné a spravedlivé vynálezem monoteistických náboženství?
Muž v honosném oblečení konstantinopolské smetánky unaveně usedl na polní lůžko ve svém stanu. Byl velitelem teprve několik dní a už musel uklidňovat vojáky bouřící se proti rozkazům jeho bratra, samotného římského císaře. Výprava proti loupeživým Slovanům nezačala vůbec dobře.
Pod názvom dvojramenné mlaty, ktorý možno laikovi nenapovie veľa, sa skrýva pozoruhodný záblesk lokálnej kreativity s potenciálne oveľa širším významom, ako je len odznak moci a spoločenského postavenia.
Na mieste dnešných Rusoviec sa pred dvetisíc rokmi rozkladal rímsky vojenský tábor a antické pohraničné mestečko Gerulata. Archeológovia tu objavili veľmi dobre zachovaný rímsky oltárik. Nález vyvoláva množstvo otázok. Okrem tradičných archeologických (ako je datovaný alebo či je nájdený na pôvodnom mieste) vyvstávajú otázky ako v detektívke: kto a prečo ho dal postaviť? Komu? A načo slúžil?
V našich školách sa dodnes učí o neolitickej viere v dominantné ženské božstvo – benevolentnú Veľkú matku či Veľkú Bohyňu, spájanú s údajným neolitickým matriarchátom, kultom plodnosti, zemou a materstvom. Naproti tomu z vedeckej literatúry sa táto fiktívna bohyňa prakticky úplne vytratila – mimo niekdajšieho východného bloku už pred desaťročiami.
Indoevropské představě vesmíru a jeho rozdělení se v bádání o indoevropském náboženství věnuje poměrně malá pozornost. Většina prací se soustředí na jednotlivá božstva, případně strukturu panteonu, koncept hrdiny, pohřební mytologii či symboliku, ale kosmologie a kosmogonie, tedy tradice týkající se uspořádání a vzniku kosmu, leží na okraji zájmu.
Problematika rondelů je jedním z nejzajímavějších archeologických témat, se kterým se můžete setkat, pokud otevřete knihu či článek o neolitu. Rozsáhlé dřevohlinité stavby, někdy o průměru až stovek metrů, představují první takto komplexní stavby na našem území.
Indoeuropeista Harvardovej univerzity Riccardo Ginevra argumentuje, že v pozadí dvojice podobných írskych a severských príbehov sa skrývajú jazykové indície poukazujúce na spoločný, (západo)indoeurópsky pôvod.
Výroba artefaktu bývala kedysi magickým aktom. Dochovali sa nám najmä povesti o kováčoch, svoje kúzla však spriadali aj pravekí hrnčiari a hrnčiarky.