V rámci východoslovanské mytologie existují božstva, o kterých toho víme tolik, že jejich základní obraz je podle drtivé části badatelů totožný a jejichž obraz je poměrně plastický. To platí o Perunovi, Velesovi a z velké části také o Mokoš.
Úsvit poľnohospodárstva sa na našom území spája s jednou z najväčších záhad mladšej doby kamennej.
Začiatkom 2. storočia otriaslo komunitami raných kresťanov radikálne tvrdenie filozofa a teológa Markióna. V spise Antitézy tvrdil, že zlostný a pomstychtivý boh Starého zákona nemôže byť tým istým bohom ako milujúci a odpúšťajúci boh, o ktorom hovoril Ježiš. Pochopiteľne, Markióna neskôr vyhlásili za heretika. Starý zákon však skutočne obsahuje množstvo pasáží, ktoré sú v ostrom rozpore s predstavou dobrotivého a milostivého božstva, za ktorého považujú boha Biblie jeho vyznávači, ale aj mnohí ľudia, ktorí sa inak o náboženstvo hlbšie nezaujímajú.
Má vůbec smysl v kontextu indoevropských náboženství mluvit o ráji? Není myšlenka posmrtné odměny pro ctnostné a spravedlivé vynálezem monoteistických náboženství?
Muž v honosném oblečení konstantinopolské smetánky unaveně usedl na polní lůžko ve svém stanu. Byl velitelem teprve několik dní a už musel uklidňovat vojáky bouřící se proti rozkazům jeho bratra, samotného římského císaře. Výprava proti loupeživým Slovanům nezačala vůbec dobře.
Pod názvom dvojramenné mlaty, ktorý možno laikovi nenapovie veľa, sa skrýva pozoruhodný záblesk lokálnej kreativity s potenciálne oveľa širším významom, ako je len odznak moci a spoločenského postavenia.
Na mieste dnešných Rusoviec sa pred dvetisíc rokmi rozkladal rímsky vojenský tábor a antické pohraničné mestečko Gerulata. Archeológovia tu objavili veľmi dobre zachovaný rímsky oltárik. Nález vyvoláva množstvo otázok. Okrem tradičných archeologických (ako je datovaný alebo či je nájdený na pôvodnom mieste) vyvstávajú otázky ako v detektívke: kto a prečo ho dal postaviť? Komu? A načo slúžil?
V našich školách sa dodnes učí o neolitickej viere v dominantné ženské božstvo – benevolentnú Veľkú matku či Veľkú Bohyňu, spájanú s údajným neolitickým matriarchátom, kultom plodnosti, zemou a materstvom. Naproti tomu z vedeckej literatúry sa táto fiktívna bohyňa prakticky úplne vytratila – mimo niekdajšieho východného bloku už pred desaťročiami.
Indoevropské představě vesmíru a jeho rozdělení se v bádání o indoevropském náboženství věnuje poměrně malá pozornost. Většina prací se soustředí na jednotlivá božstva, případně strukturu panteonu, koncept hrdiny, pohřební mytologii či symboliku, ale kosmologie a kosmogonie, tedy tradice týkající se uspořádání a vzniku kosmu, leží na okraji zájmu.
Problematika rondelů je jedním z nejzajímavějších archeologických témat, se kterým se můžete setkat, pokud otevřete knihu či článek o neolitu. Rozsáhlé dřevohlinité stavby, někdy o průměru až stovek metrů, představují první takto komplexní stavby na našem území.
Indoeuropeista Harvardovej univerzity Riccardo Ginevra argumentuje, že v pozadí dvojice podobných írskych a severských príbehov sa skrývajú jazykové indície poukazujúce na spoločný, (západo)indoeurópsky pôvod.
Výroba artefaktu bývala kedysi magickým aktom. Dochovali sa nám najmä povesti o kováčoch, svoje kúzla však spriadali aj pravekí hrnčiari a hrnčiarky.
Väčšina Moravy a časť severozápadného Slovenska leží na prastarom kontinentálnom fragmente. Na povrch vystupuje len miestami. Vzišiel zo zaniknutého prvohorného kontinentu. Možno Avalonie.
Pozorný pohľad na biblické pramene ukazuje, že neexistuje nič ako jednotný príbeh o Ježišovom narodení.
Jiří Dynda je autorem překladů pramenů ke slovanskému pohanství a několika studií zaměřených na slovanskou mytologii z komparativní perspektivy, kromě toho je také pracovníkem Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Ve druhé části našeho rozhovoru se zaměříme na proces překládání středověkých textů o pohanství.
Jiří Dynda je autorem překladů pramenů ke slovanskému pohanství a několika studií zaměřených na slovanskou mytologii z komparativní perspektivy, kromě toho je také pracovníkem Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Přijal naši nabídku rozhovoru a my se jej zeptali na několik otázek z jeho oboru.
Koledování dnes vnímáme jako svého druhu dětskou hru: skupina mladých chlapců se dvakrát do roka vydává po domech a snaží se vybrat buď peníze na charitu či získat plné tašky sladkostí a vajíček. Ve skutečnosti však jde o starobylý zvyk, sahající svým původem hluboko do předkřesťanských časů, který úzce souvisí s vírou v návrat zemřelých o našich nejdůležitějších svátcích – Vánocích.
Keďže k oslavám Vianoc (pre niektorých z nás slnovratu) pre mnohých neodmysliteľne patria knižné dary – či už blízkym, alebo hoci aj sebe samému :) –, prinášame niekoľko odporúčaní, ktoré, pevne veríme, našich čitateľov zaujmú.
Takzvané staré pověsti české mohou skrývat překvapivé mytologické motivy. Jednou z nich je i vyprávění o dívčí válce.
Dívčí válka patří do cyklu pověstí, které máme neodmyslitelně spojeny s naší národní identitou. Odkud se ale vyprávění o válce mezi muži a ženami vzalo?
Jednou z vecí, ktorá nás odlišuje od našich prapredkov je, že praveké kultúry nepoznali písmo. Gramotnosť vedie k úplne inému zaobchádzaniu s informáciami – ich šíreniu v priestore a zachovaniu v čase. Pravekí ľudia tento problém riešili napr. aj pomocou tzv. pamäťových špecialistov, alebo zdieľaním symbolov a znakov so všeobecne platným a zrozumiteľným alebo naopak špecificky diskriminujúcim významom (významom známym užšiemu okruhu osôb). V súčasnosti pozná dopravné značky takmer každý – aj nevodiči. Rovnako rozumieme ikonám na displejoch alebo emoji.
Pro porozumění avarským dějinám je klíčové pochopit, co jejich společnost drželo pohromadě. Teprve potom zjistíme, co je hnalo za kořistí a vysokým tributem.
Ak chceme porozumieť, odkiaľ sa vzali pyramídy v Gíze, musíme pozornosť zamerať mimo gízsku plošinu... na historické a náboženské súvislosti. Širší kontext, ktorí fantasti, čo pyramídam v Gíze pripisujú absurdne starý vek, tak radi ignorujú.
Kráva zaujímala v indoevropské kultuře speciální místo. Stáda hovězího dobytka byla měřítkem bohatství, a tak i symbolem statutu svého vlastníka, jeho moci a vlivu. V tomto článku se však podíváme na krávu ve smyslu samice skotu [1], která měla výrazně mateřské konotace a jako taková byla přirovnávána k samotné Zemi, která nabízí svou širou náruč svým dětem – lidstvu neboli pozemšťanům.
Poetické formulácie vyplývajúce z „posadnutosti“ slávou odhaľujú, že veľkolepé indoeurópske hrdinské príbehy spájajú korene siahajúce do obdobia pred viac ako 5000 rokmi – do obdobia neskorých Praindoeurópanov.