Achilles patří k nejznámějším řeckým hrdinům a k nejdůležitějším postavám Íliady. Velký Homérův epos začíná tím, jak se tento mladý muž snažil navrátit dívku Chrýseovnu jejímu otci, který svolal na řecká vojska Apollónův hněv v podobě moru. Tím však Achilles rozhněval Agamemnóna, který na oplátku hrdinovi sebral jeho zajatkyni Bríseovnu. Tak byly uvedeny do pohybu události vedoucí až ke smrti Patrokla a Héktora, jejichž pohřby Ílias končí. Celý tento příběh se odehrává v pozoruhodně krátkém časovém úseku, který činí přibližně měsíc a nedostane se ani K Achillově smrti, kterou máme poprvé zmíněnou až v Odysseii.
Texty biblického Starého zákona po 7./6. storočí pred n. l. masívne prepracovali editori vyznávajúci tzv. netolerantný monoteizmus. Literárna, jazyková a komparatívna analýza napriek tomu v Starom zákone identifikovala zvyšky starých (západo)semitských polyteistických tradícií, najlepšie doložených v textoch z Ugaritu (1400-1300 pred n. l.), kde sa hovorilo dialektom mimoriadne podobným hebrejčine starovekých Izraelitov.
O vztazích duchovní autority ke komunitě a lidové sámské magii.
Pri obci Dedinka neďaleko Nových Zámkov pred viac ako 3200 rokmi pochovali výnimočnú dievčinu. Z jej hrobu poznáme jednu z najkompletnejších súprav ženských šperkov a bronzových súčastí odevu stredoeurópskej doby bronzovej.
V třetí, málo známe větve Indoíránců, se zachovala řada archaických prvků jazyka i náboženství.
Pred pár dňami som pracoval na predstihovom výskume na stavbe rodinného domu v Senici. Vykopali a zdokumentovali sme tu dve jamy, ktoré patrili kultúre so staršou lineárnou keramikou z najstaršieho úseku mladšej doby kamennej. Objav, ktorý som učinil, však nepochádza z tohto výskumu, ale kolegovej kancelárie.
Když během 18. století Britové začínali postupně ovládat Indii, neměli tušení, co jim nadvláda nad touto zemí přinese. Mohli očekávat bohatství, moc a prestiž, ale získali mnohem více. „Klenot Koruny“, jak byla později Indie nazývána, totiž Britům, a nejen jim, přinesl novou identitu. Roku 1786 si William Jones, právník bengálského nejvyššího soudu, všiml, že latina, řečtina, sanskrt, ale také gótština, perština a keltské jazyky jsou si pozoruhodně podobné a sdílí tak pravděpodobně společného předka. Tak se zrodila myšlenka indoevropské jazykové rodiny a Britové, společně s ostatními evropskými národy, našli nové příbuzné ve starobylých národech Indie a Íránu.
Úvod do světa animismu a podoba posvátných míst přírody i lidí.
Zo švédskej lokality Lysekil – Backa Brastad pochádza z doby bronzovej zaujímavý skalný obraz. V triadickej kompozícii sú na ňom zobrazené tri vtáky s dlhými nohami, ale krátkymi zobákmi, netypickými pre brodivé vtáky. Stoja pred ležiacou ľudskou postavičkou, ktorá je podľa proporcií v pomere k vtákom oveľa menšia. Nastávajú otázky. Ide o dieťa? Mŕtvolu? Čo by mohol tento obraz vyjadrovať?
V minulém článku jsme se zabývali dvěma zvláštními indoevropskými božstvy – Nebeskými blíženci. Jejich jméno a atributy se pozoruhodně dobře zachovali ve třech vzájemně vzdálených tradicích: indické, řecké a baltské, a tak jsme mohli načrtnout jejich obraz. Starobylí *diwós népoth₁e byli bratry-dvojčaty spojenými s koňmi, pomocníky v nouzi a usilovali o ruku Dcery slunce. Jejich společenský statut byl poněkud problematický: jejich mládí z nich činilo neplnohodnotné členy pantheonu, což jsme v duchu hypotézy Henryho J. Walkera vysvětlili nízkým statutem práce s koňmi v praindoevropské společnosti.
V predstave Ericha von Dänikena a ďalších nadšencov „votrelcov dávnoveku“ vystupujú tzv. Strážci ako kľúčoví mimozemskí aktéri v dejinách ľudstva. A potomkovia, ktorých splodili s ľudskými dcérami – tzv. Nefilim sa pre zmenu často vnímajú ako doklad existencie ľudsko-mimozemských hybridov, alebo prinajmenšom „rozprávkovo urastených“, tj. biologicky nerealistických humanoidných obrov. Pozrime sa však na tieto mýtické príbehy nie „perspektívou Star Treku“, ale perspektívou poznatkov o povahe a vývoji semitskej a izraelitskej mytológie.
Kůň je zvířetem, na kterém jezdí králové, knížata i prezidenti, jezdecká socha s nějakým politickým vůdcem se tyčí na Václavském náměstí, na římském Kapitolu, na Trafalgarském náměstí a dokonce i v areálu university ve Washingtonu D. C. Kůň je zvíře aristokratické, hrdinské, „zvíře pro rytíře“. To se odráží v německém Ritter „jezdec, rytíř“ nebo francouzském chevalier „rytíř“ jehož původ sahá až k latinskému cabbalus „kůň“.
Kyjevská Rus přijala křesťanství roku 988, když byly po svatbě knížete Vladimíra s byzantskou princeznou Annou Porfyrogennétou pokřtěni všichni obyvatelé Kyjeva. Perunova modla byla svržena do Dněpru, Volosova do Počajny a počalo se s stavbou Desátkového chrámu zasvěceného Zesnutí přesvaté Bohorodice. V písemných pramenech to vypadá jako velký triumf nového náboženství.
V rokoch 2016 – 2019 som ako zamestnanec SNM – Archeologického múzea podvedením Z. Farkaša podieľal na ďalšej sezóne archeologického výskumu v Senici na polykultúrnej lokalite v polohe Párovce. Na jar v roku 2017 som pri skúmaní hrobu zo staršej doby bronzovej odhalil aj časť sídliskového objektu, ktorý ho porušil – pri jeho výkope odkopali časť hrobu aj s lebkou kostry.
Začiatkom 2. storočia otriaslo komunitami raných kresťanov radikálne tvrdenie filozofa a teológa Markióna. V spise Antitézy tvrdil, že zlostný a pomstychtivý boh Starého zákona nemôže byť tým istým bohom ako milujúci a odpúšťajúci boh, o ktorom hovoril Ježiš. Pochopiteľne, Markióna neskôr vyhlásili za heretika. Starý zákon však skutočne obsahuje množstvo pasáží, ktoré sú v ostrom rozpore s predstavou dobrotivého a milostivého božstva, za ktorého považujú boha Biblie jeho vyznávači, ale aj mnohí ľudia, ktorí sa inak o náboženstvo hlbšie nezaujímajú.
Má vůbec smysl v kontextu indoevropských náboženství mluvit o ráji? Není myšlenka posmrtné odměny pro ctnostné a spravedlivé vynálezem monoteistických náboženství?
Na mieste dnešných Rusoviec sa pred dvetisíc rokmi rozkladal rímsky vojenský tábor a antické pohraničné mestečko Gerulata. Archeológovia tu objavili veľmi dobre zachovaný rímsky oltárik. Nález vyvoláva množstvo otázok. Okrem tradičných archeologických (ako je datovaný alebo či je nájdený na pôvodnom mieste) vyvstávajú otázky ako v detektívke: kto a prečo ho dal postaviť? Komu? A načo slúžil?
V našich školách sa dodnes učí o neolitickej viere v dominantné ženské božstvo – benevolentnú Veľkú matku či Veľkú Bohyňu, spájanú s údajným neolitickým matriarchátom, kultom plodnosti, zemou a materstvom. Naproti tomu z vedeckej literatúry sa táto fiktívna bohyňa prakticky úplne vytratila – mimo niekdajšieho východného bloku už pred desaťročiami.
Indoevropské představě vesmíru a jeho rozdělení se v bádání o indoevropském náboženství věnuje poměrně malá pozornost. Většina prací se soustředí na jednotlivá božstva, případně strukturu panteonu, koncept hrdiny, pohřební mytologii či symboliku, ale kosmologie a kosmogonie, tedy tradice týkající se uspořádání a vzniku kosmu, leží na okraji zájmu.
Indoeuropeista Harvardovej univerzity Riccardo Ginevra argumentuje, že v pozadí dvojice podobných írskych a severských príbehov sa skrývajú jazykové indície poukazujúce na spoločný, (západo)indoeurópsky pôvod.
Výroba artefaktu bývala kedysi magickým aktom. Dochovali sa nám najmä povesti o kováčoch, svoje kúzla však spriadali aj pravekí hrnčiari a hrnčiarky.
Pozorný pohľad na biblické pramene ukazuje, že neexistuje nič ako jednotný príbeh o Ježišovom narodení.
Jiří Dynda je autorem překladů pramenů ke slovanskému pohanství a několika studií zaměřených na slovanskou mytologii z komparativní perspektivy, kromě toho je také pracovníkem Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Ve druhé části našeho rozhovoru se zaměříme na proces překládání středověkých textů o pohanství.
Jiří Dynda je autorem překladů pramenů ke slovanskému pohanství a několika studií zaměřených na slovanskou mytologii z komparativní perspektivy, kromě toho je také pracovníkem Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Přijal naši nabídku rozhovoru a my se jej zeptali na několik otázek z jeho oboru.
Koledování dnes vnímáme jako svého druhu dětskou hru: skupina mladých chlapců se dvakrát do roka vydává po domech a snaží se vybrat buď peníze na charitu či získat plné tašky sladkostí a vajíček. Ve skutečnosti však jde o starobylý zvyk, sahající svým původem hluboko do předkřesťanských časů, který úzce souvisí s vírou v návrat zemřelých o našich nejdůležitějších svátcích – Vánocích.